Dům Dalidy v Montmartru, městský palác, výhled na Paříž

Dům Dalidy se nachází na adrese 11 bis rue d’Orchamps na kopci Montmartre v Paříži. Tato ulice působí klidně a připomíná venkov a svobodu – to, co Dalida hledala uprostřed Paříže. V televizním rozhovoru z roku 1975 řekla: « Vždy jsem milovala Montmartre, našla jsem ho tak klidným a tichým, že jsem si dům koupila hned, jak jsem ho uviděla, » a dodala, že jí tento čtvrť evokuje venkov uprostřed Paříže.
Dům Dalidy od května 1962 až do její smrti 3. května 1987
V květnu 1962 ji potřeba prostoru a svobody přivedla na Montmartre, kde koupila tuto usedlost ve stylu let 1900 zvanou « Zámek Spící krasavice », ukrytou za vysokými zdmi.

V tomto domě žil od roku 1929 spisovatel Céline a poté nedaleko v ulici Girardon. Dům koupil jeden hrabě. Po smrti jeho manželky v roce 1961 byl dům nabídnut k prodeji. Dalida a Jean-Paul Belmondo o něj projevili zájem, ale nakonec jej koupila Dalida.

Po smrti Dalidy byl dům prodán a rozdělen na několik luxusních bytů. Jeden z těchto bytů o rozloze 100 m² byl například prodán za více než 2,3 milionu eur!

Je třeba poznamenat, že je vždy možné obdivovat tuto rezidenci zvenčí.
Ideální místo k životu na Butte Montmartre
Kousek od náměstí Place du Tertre, na vyvýšeninách Montmartru, vede ulice Rue d’Orchamps nahoru na Rue Lepic, přímo k mlýnu Moulin de la Galette. Turisté sem zřídka zavítají. Oáza klidu uprostřed města. Z domu je vidět celý Paříž. Křídla Moulin Rouge se rýsují na obloze.

Dům má tři patra a pěkný balkon orientovaný na jih Paříže. Odtud měla Dalida výhled na kostel La Madeleine, Invalidovnu a v dálce Eiffelovu věž.
Život v Dalidině domě na Montmartru
Dalida se do tohoto domu nastěhovala v květnu 1962. Po festivalu v Cannes, který o rok dříve stvrdil její rozchod s Lucienem Morissem, jemuž nechala byt na Rue d’Ankara. Několik měsíců žila u své matky a bratrů v duplexu, který jim koupila v patnáctém obvodu. Jen co by se pohnul, našla si v Montmartru svůj vysněný dům.

Mezi svými turné po Francii i zahraničí si její blízcí pamatují nedělní odpoledne na Rue d’Orchamps, kde hráli karty (rummy – Dalida nesnášela prohrávat). Vyměňovali si tisíce drbů ze světa showbyznysu… a také obrovské saláty.

Atrakce pro své fanoušky již za jejího života
Dům byl už za jejího života poutním místem. Někteří fanoušci trávili hodiny vyhlížením jejích odchodů. Ariane Ravierová ve své knize *Dalida passionnément* (vydavatelství Favre) popisuje k tomuto tématu anekdotu. Scéna se odehrává v kanceláři Orlanda, bratra Dalidy: „Vychází ven a křičí: ‚Už toho mám dost! Zavolám na policii! Nebude to trvat dlouho!‘ Křičela, rudá jako třešeň… Bruno ji dokázal uklidnit, představuje si skandál: policie na ulici Orchamps! ‚Ale nech to být. Ignoruj je.‘ ‚Už to nezvládám. Jsem nemocná, chci k lékaři a musím se nalíčit, musím se otrávit, protože vím, že tam budou. Už to nezvládám. Chci být v klidu.‘“

Ale věděla také, co dluží svým fanouškům. V dubnu 1986 byla dokonce pozvána na oběd k ní domů jedna mladá obdivovatelka spolu s dalšími dvaceti lidmi. Byla daleko od obrazu třpytivé hvězdy. „Byla velmi přirozená a srdečná. Přijala nás v džínách a bez líčení a věnovala se každému z nás. Každý si mohl popovídat.“ Léta plynou, ale nezapomněla na svou idolku: „Žiji skrze ni. Denně mi přináší dobrou náladu.“

Měla také ráda svou čtvrť. Dalida měla své zvyky v Mlýně na Galette, 50 metrů od svého bydliště, kde si vždy sedala ke stolu číslo tři u okna.