Busta a park Dalida – Pocta populární zpěvačce v Montmartru

Busta a náměstí Dalida jsou poctou zpěvačce, která zde žila několik desítek metrů odtud mezi lety 1962 a 1987. Stala se výraznou osobností Montmartru a její památka zůstává vryta do kolektivní paměti obyvatel, kteří na ni vzpomínají s dojetím. Dalida milovala čtvrť na kopci Montmartre. Další poctu jí vzdává ročník 1996 z Clos Montmartre: toto víno nese její jméno.

Dalida odpočívá několik set metrů odsud na hřbitově Montmartre.
Náměstí Dalida
Montmartre vzdalo Dalidě poctu poprvé téměř deset let po její smrti. Město jí věnovalo místo na křižovatce ulic Rue de l’Abreuvoir, Rue Girardon a Allée des Brouillards, kousek od jejího bývalého domova v domě č. 11 bis na Rue d’Orchampt. Toto půvabné místo se stalo náměstím Dalida na základě obecního nařízení z 5. prosince 1996.
Busta Dalidy
O několik měsíců později, 24. dubna 1997, v den výročí její smrti, byl odhalen její bustu. Tato elegantní a smyslná bronzová socha je dílem Aslana (1930–2014), uměleckého jména Alaina Gourdona, které převzal po svém arménském dědečkovi. Proslul svými ženskými figurami a portréty slavných osobností, mj. dvakrát zpodobnil Mariannu – poprvé s rysy Brigitte Bardotové v roce 1968 a poté s rysy Mireille Mathieuové v roce 1978. Je rovněž autorem slavných bust generála de Gaulla, Alaina Delona a Georgese Pompidoua.

Umělecký úspěch Dalidy je tak velký, že není překvapením, že se její socha stala poutním místem na Montmartru. Nyní si sem z celého světa přijíždějí turisté prodloužit její legendu zvláštním rituálem, který však nemusí vždy místním obyvatelům vyhovovat – ti v něm vidí spíše žertík a nevhodnost. Bronz, který byl mnohokrát pohlazen, má na hrudi viditelně opotřebovanou patinu. Hladit kovová ňadra údajně přináší štěstí, zejména v lásce. Původ tohoto nového zvyku zůstává nejistý.
Busta a náměstí Dalidy pro zpěvačku oblíbenou na Montmartru
Busta a náměstí Dalidy pro tu, která se občanským jménem jmenovala Yolanda Gigliotti. Narodila se v Káhiře roku 1933 a zemřela v roce 1987. Montmartre si zvolila za svůj oblíbený čtvrť. V roce 1962 si pořídila krásný dům na adrese 11 bis rue d’Orchampt. Zde Dalida 3. května 1987 zemřela. Je pohřbena na hřbitově Montmartre (Klikněte na „Hrob Dalidy, poslední odpočinek zpěvačky s tragickým osudem“).
Výjimečná kariéra Dalidy
V roce 1951 začala hrát v egyptském filmu, ale rozhodla se odejít do Francie, kam přijela 25. prosince 1954. Doufala, že se prosadí ve filmu, brzy však zjistila, že její skromný původ nemá u francouzských producentů valnou váhu. Obrátila se proto k hudbě.

Zúčastnila se soutěže pro amatéry s názvem „Budoucí číslo jedna“, která se konala v Olympii 9. dubna 1956. Eddie Barclay, mladý hudební producent, a Lucien Morisse, programový ředitel stanice Europe 1, byli přítomni. Ten druhý, okouzlen orientálním šarmem Dalidy, ji pozval do své kanceláře na rue François-Ier a ujal se její kariéry.

Její první deska nebyla úspěšná. V říjnu 1956 však Lucien Morisse považoval za objev hitu pro Dalidu: *Bambino*, francouzskou verzi písně *Guaglione*. *Bambino* se stalo obrovským hitem ve Francii a několik týdnů se drželo na prvním místě prodejnosti. Hnána tímto úspěchem, vystoupila Dalida o několik týdnů později na stejné scéně Olympie jako předskokanka Charlese Aznavoura a následně jako hlavní hvězda po boku Gilberta Bécauda.

V prosinci 1957 natočila píseň *Gondolier*, která ji udržela na špičce hudebních hitparád ve Francii, ale také ve Valonsku a v Québecu. Několik měsíců nato natočila další velký hit *Dans le bleu du ciel bleu*, který se vyšplhal na první místo francouzských žebříčků. V průběhu let její kariéra dále zářila na scénách ve Francii i v zahraničí.
Život Dalidy: dramata a zklamání
Obdařena hlubokým, teplým a smyslným hlasem s lehkým italským přízvukem a talentem pro interpretaci, Dalida prošla módními a hudebními proudy své doby. Byla jednou z prvních umělkyň ve Francii, které se vrhly do disco hudby.

Natočila více než 700 písní v několika jazycích a prodala téměř 120 milionů desek již za svého života. Přesto jí tato obrovská sláva neuložila utrpení této velké milovnice tragického osudu.

Jeho soukromý život byl poznamenán řadou dramat a zklamání v lásce. Několik jejích partnerů či přátel spáchalo sebevraždu. Dalida říkala: „Přináším smůlu mužům, které miluji.“ Jiní se s ní rozešli, protože byli ženatí.

Její politické angažmá ve prospěch Françoise Mitterranda jí rovněž nepřineslo uznání. Rozdělilo její publikum. Ale její přátelství s prezidentem Mitterrandem – který se po svém zvolení o ni již nezajímal – se zdá ukončeno v roce 1983.

Tato řada neštěstí pohřbila Dalidu do deprese a pravděpodobně i do smrti. Její působivá kariéra bohužel nestačila, aby ji smířila sama se sebou, ani aby zakryla její chaotický soukromý život plný dramat a utrpení.