Allée des Brouillards, její zámek a rodina Casadesus

Aleje mlh, její zámek a rodina Casadesusových hudebníků… Neoddělitelný celek v této části čtvrti Montmartr na kopci.
Nejprve Square Casadesus, pokračování Aleje mlh
Square Casadesus je veřejná cesta nacházející se v 18. obvodu v Paříži ve Francii. Začíná na adrese 10, aleje mlh a končí na adrese 10, ulice Simona Dereura. Pojmenována je po rodině Casadesusových.

Členové této rodiny se zapsali do dějin francouzské hudby. Zakladatelem byl Luis Casadesus (Figueras, 26. března 1850 – Paříž, 19. června 1919), Katalánec, který emigroval do Francie a snil stát se houslistou. Syn herečky Francescy Casadesusové, zvané Ramadié, a spisovatele Paula de Kocka, měl třináct dětí, z nichž devět se dožilo dospělosti; osm z nich se stalo hudebníky. Z generace na generaci, až do dnešních dnů, rodina Casadesusových uplatňuje své hudební talenty jako sólisté, dirigenti, vojenské hudebníci či skladatelé, zpěváci a herci.

Ve dvacátých letech 20. století koupil a zrestauroval zámek houslista Marius Casadesus. Následně se zde vystřídalo pět generací Casadesusových. Část ulice Simon-Dereure, která byla původně prodloužením ulice de l’Abreuvoir, byla v roce 1973 pojmenována „Náměstí Čtyř bratrů Casadesusových“ (Francis, Henri, Robert-Guillaume a Marcel), než byla v roce 1995 přejmenována na „Náměstí Casadesus“.
Zámek Brouillards a umělci 19. století Kromě legendy, podle níž měl biskup svatý Diviš v 3. století nést svou useknutou hlavu v rukou a omývat si ji ve studánce, která se nacházela na místě dnešního Square Suzanne-Buisson, byl právě zde později postaven zámek Brouillards.

Historie zámku Brouillards začala v roce 1772. Legrand-Ducamjean, advokát pařížského parlamentu, koupil rozlehlý pozemek o rozloze 7 000 m² nacházející se na adrese Rue des Brouillards 13, kde se nacházely vinice, statek a mlýn zvaný „Mlýn Brouillards“. Ten, postavený o století dříve, byl v troskách, protože sloužil jako lis na hrozny. Nechal mlýn zbourat a na jeho místě vystavěl módní „folie“ se svými příslušenstvími. Před revolucí jej v roce 1789 prodal.

Název „Brouillards“ (Mlhy) pravděpodobně pochází z mlh způsobených vodními prameny, které se při kontaktu se studeným ranním vzduchem tvořily, stejně jako ze dvou blízkých napajedel.

V roce 1850 byly pomocné budovy zbořeny, aby uvolnily místo pro pavilony obývané umělci Théophilem Alexandrem Steinlenem, Keesem Van Dongenem a Amedeem Modiglianim. V roce 1889 se Auguste Renoir se svou oblíbenou modelkou Aline Charigotovou (1859–1915), kterou si 14. dubna 1890 vzal, usadili v domě č. 8 v aleji Brouillards. Vstup však vedl brankou v domě na adrese 13, ulice Girardon.

Jejich druhý syn, budoucí filmový režisér Jean Renoir (1894–1979), se zde narodil 15. září 1894 a prožil zde své rané dětství. Zůstal si pamatovat venkov, kozy, které spásaly divokou trávu v planém zahradním porostu. Půda tehdy byla jakousi divočinou, kde se shromažďovali bezdomovci, kejklíři, padělatelé peněz, drobní podvodníci, rozmanití bohémové a anarchisté, kteří si zde stavěli chatrče.

V roce 1878 na místě bývalé mlékárny v areálu otevřel Kirschbaum, výrobce lamp, taneční sál Feuillée de Montmartre, který si získal jistý úspěch u buržoazie i uměleckého prostředí a kde se objevovaly osobnosti jako Victor Hugo, Léon Gambetta či Joris-Karl Huysmans. Později se z něj stal „Petit Moulin-Rouge“, než byl v roce 1886 prodán.
Obnova zámku Brouillards
V roce 1920 byl areál v troskách a zakoupil ho Victor Perrot (1865–1963). Podařilo se mu prosadit změnu trasy avenue Junot, aby zachránil celý areál.

Aleje Mlh od roku 1929 vede k tomuto místu, avšak vstup se nyní nachází na adrese č. 13, ulice Girardon. Perrot vedl obnovu zámku v letech 1922 až 1926 a nechal zde nainstalovat elektřinu. Z důvodu finančních těžkostí musel pozemek rozdělit. V roce 1928 prodal polovinu panství generálu Barthélémy Josephu Alexandru Piraudovi (1880–1958), přičemž si ponechal část nacházející se na adrese č. 13. Krátce nato byl zámek převeden na rodinu Casadesusových vedenou Mariusem Casadesusem.

Dne 24. dubna 2001 byla nemovitost nabízena za odhadovanou cenu 11 milionů franků, avšak nenašla kupce. V roce 2002 ji získal belgický průmyslník působící v oblasti luxusních džínů, provedl rozsáhlé rekonstrukce a v roce 2012 ji prodal za 7 750 000 eur. V roce 2022 byl zámek opět v prodeji, tentokrát za neurčenou cenu přesahující 10 milionů eur.
„Mlhy“ (Brume), používané již ve 12. století
Název „Mlh“ se již ve 12. století používal pro označení statku a mlýna postaveného v té době. Aleje Mlh vede k existujícímu zámku Mlh. Stejně jako jeho novoklasicistní průčelí pochází z 18. století a stejně jako původní zámek a mlýn svůj název získal díky vodním parám stoupajícím z okolních pramenů.

Aleje a zámek Brouillards se zapsaly do literatury díky Gérardu de Nervalovi, který pobýval v Montmartru od března do listopadu 1841 na psychiatrické klinice doktora Blancha (1796–1852). Zmínil zámek v několika větách a popsal jej takto: « Admirable lieu de retraite, silencieux en ses heures. »

Ve 20. století aleji navštěvovali další umělci, mj. herec Jean-Pierre Aumont na adrese č. 4. Toto útočiště si uchovalo ducha Montmartru z minulých dob, chráněno před hromadným turismem, který ovládl čtvrť. Další umělci se nechali inspirovat alejí Brouillards:

v roce 1983 Claude Nougaro, který žil nedaleko, jí věnoval píseň, jež byla v roce 2014 převzata Maurane; k ní napsal texty na hudbu Richarda Galliana;
v roce 1994 Martine Robier vydala u nakladatelství Flammarion knihu *9, allée des Brouillards*;
v roce 2000 Christine Haydar vydala u nakladatelství Jean-Claude Lattès knihu *Rendez-vous allée des Brouillards*.

Aleje Brouillards začíná na náměstí Casadesus (4) a končí na náměstí Dalida.