Vítězný oblouk na Carrouselu, korunovaný Benátským kvadrigou

Vítězný oblouk na Place du Carrousel, lemující zahrady Tuilerijského paláce, je památník postavený Napoleonem I. a slavnostně otevřený 15. srpna 1808. Nachází se na náměstí Place du Carrousel v zahradě Carrousel, západně od Louvru, na prostranství před křídlem Tuilerijského paláce (zničeno požárem zapáleným komunardy v roce 1871).

Oblouk vzdává hold vítězství Velké armády a Napoleona I. u Slavkova v roce 1805.
Stavba Vítězného oblouku na Place du Carrousel
Náměstí Place du Carrousel, kde se oblouk tyčí, nese svůj název po Velkém karouselu – jezdecké vojenské přehlídce, kterou zde uspořádal Ludvík XIV. 5. a 6. června 1662 při příležitosti narození svého syna, Ludvíka Francouzského.

Památník byl postaven mezi lety 1806 a 1810 naproti Tuilerijskému paláci, kde tvořil jeho slavnostní vstup. Tehdy oddělovala dvůr paláce od náměstí Place du Carrousel mříž.

Vítězný oblouk Carrousel, čtyřstranná stavba typu tetrapylon, je tříčtvrtinovou kopií Konstantinova oblouku (313–315 n. l.) v Římě, který sám vycházel z oblouků Septimia Severa (Lucius Septimius Severus Pertinax) (14. dubna 146 – 4. února 211), římského císaře vládnoucího v letech 193 až 211. Jeho nástupem započala dynastie Severovců a nástup provinciálů původem z neřímských oblastí k moci. Jinými slovy, celá slavná linie!
Vítězný oblouk Carrousel po požáru Tuilerijského paláce
Po požáru Tuilerijského paláce v roce 1871 a jeho definitivní demolici v roce 1883 se památka ocitla uprostřed rozlehlé plochy tvořené zahradou Carrousel a stejnojmenným náměstím.

Vítězný oblouk na Carrouselu dosahuje výšky 14,60 metru a jeho základna tvoří obdélník o rozměrech 19,60 metru na délku a 6,65 metru na šířku. Vrchol oblouku zdobí monumentální mramorová (zelený campanský mramor) reliéfní pás, který je vytesán a vyrytý. Reliéfy znázorňují události Napoleonovy kampaně z roku 1805. Vrchol oblouku korunuje „Quadriga z Vítězných oblouků Carrouselu“ (čtyři koně uprostřed), zapřažená do vozu a obklopená dvěma pozlacenými olověnými sochami znázorňujícími Mír a Vítězství. Všechny čtyři strany oblouku jsou zdobeny sochami a reliéfy odkazujícími na historii dané doby.
Vývoj dekorace Vítězných oblouků Carrouselu v průběhu let
Quadriga z Vítězných oblouků Carrouselu
Původní bronzoví koně dorazili do Paříže v roce 1798 v nákladních vozech Napoleona Bonaparta, tehdejšího generála italské armády. Jednalo se o koně ze svatého Marka, sochu zdobící vrchol hlavní brány baziliky svatého Marka ve Venice, kterou Benátčané přivezli z Konstantinopole po jejím vyplenění. Po první italské kampani vedené generálem Bonapartem byla totiž původní socha v roce 1798 přivezena z Benátek jako „válečná kořist“. Nejprve byla uložena (zapomenuta?) v Invalidovně, poté byla umístěna na čtyři sloupy oplocení nádvoří Tuilerií. Nakonec byla v roce 1808 doplněna vozem, který původně součástí nebyl, a umístěna na vrchol Vítězných oblouků Carrouselu.

Historie čtyřspřeží se zde ale nekončí. Po Napoleonově porážce u Waterloo v roce 1815 byl původní benátský kvadrig (který Benátčané ukořistili v Konstantinopoli) navrácen Rakušanům, kteří jej předali zpět Benátkám. Dnes se nachází nad hlavním vchodem baziliky sv. Marka v Benátkách. Taková dlouhá cesta!

To znamená, že to, co dnes vidíme nad vítězným obloukem Carrousel, je pouhá kopie. V roce 1828, během Druhé restaurace, byla sochařem Françoisem Josephem Bosiem vytvořena replika. Na voze je umístěna alegorie Restaurace, držící žezlo s podobiznou Ludvíka XVIII., a obě slavné sochy se vracejí na své původní místo.
Další výzdoba vítězného oblouku Carrousel dnes
Šest originálních reliéfů (pocta Napoleonovým armádám) bylo v roce 1823 nahrazeno sádrovými odlitky znázorňujícími některé epizody tažení vévody z Angoulême (syna vládnoucího krále Ludvíka XVIII.) ve Španělsku během roku 1823. Mezi lety 1828 a 1831 byl vítězný oblouk doplněn novou vrcholnou sochařskou skupinou inspirovanou tou původní.

Sádrové díla byla poškozena během červencové revoluce v roce 1830 a následně nahrazena kopiemi originálů odkazujícími na Napoleona I.

Sloupy nesou ve výšce atika mramorové sochy představující vojáky císařské armády ve slavnostních uniformách: na východní straně (směrem ke Cour Napoléon) jezdec v kyrysu od Augusta Taunaye, dragoun od Charlese-Louise Corbetta, jezdec střelců od Jeana-Josepha Foucoua a karabiniér od Josepha Chinarda; na západní straně (směrem k zahradě Tuileries) granátník od Roberta-Guillauma Dardela, řadový karabiniér od Antoina Moutona, dělostřelec od Charlese-Antoina Bridana a sapér od Augusta Dumonta.

Každá strana je zdobena původními reliéfy, které nahradily ty poškozené z roku 1823:

Severní strana: reliéf Louise Pierrea Deseina – Vstup do Vídně.
Jižní strana: reliéf Jacquese-Philippe Le Sueura – Mír v Prešpurku.
Mezi dvěma levými sloupy: reliéf Pierrea Cartelliera – Kapitulace u Ulmu; mezi těmi pravými: reliéf Jeana-Josepha Espercieuxe – Bitva u Slavkova.
Západní strana (směrem k Tuileries), mezi dvěma levými sloupy: reliéf Clodiona – Vstup francouzské armády do Mnichova; mezi těmi pravými: reliéf Clauda Rameye – Setkání v Tilsitu.

Allegorie a Sláva
Atika je zakončena dvojitou podnoží, na níž měly být umístěny dvě alegorie: Dějiny a Vítězné Francii od Antoina-Françoise Gérarda. Nakonec byly umístěny po stranách Vítězného oblouku, aby uvolnily místo pro dodatečný vůz tažený „čtyřmi koňmi z Konstantinopole“.
Čelní strany Vítězného oblouku na Carrouselu
Čelní strany nesou následující nápisy:

Východní strana:
Francouzská armáda naloděná v Boulogne ohrožuje Anglii
Na kontinentu se tvoří třetí koalice
Francouzi letí od oceánu k Dunaji
Bavorsko je osvobozeno, rakouská armáda je zajata u Ulmu
Napoleon vstupuje do Vídně, vítězí u Slavkova
Za méně než sto dní je koalice rozpuštěna

Jižní strana:
Čest Velké armádě
Vítězné u Slavkova
Na Moravě
2. prosince 1805, výročí
Napoleonovy korunovace

Západní strana:
Na výkřik vítěze ze Slavkova
Říše Německa se hroutí
Rýnský spolek vzniká
Království bavorské a württemberské jsou založena
Benátky jsou připojeny ke Železné koruně
Celá Itálie je podřízena zákonům svého osvoboditele

Severní strana:
Pánem území svého nepřítele
Napoleon mu je vrací
27. prosince 1805 podepisuje mír
V hlavním městě Uherska
obsazeném jeho vítěznou armádou

Anektoda
Napoleonská památka málem byla dvojčetem „Caracallova triumfu“ postaveného v Džemile v Alžírsku. V roce 1839 uvažoval vévoda z Orléansu o rozebrání tohoto alžírského monumentu a jeho opětovném sestavení mezi Tuilerie a náměstí Concorde. Projekt se nezdařil a Vítězný oblouk stále stojí v Džemile.

Tento oblouk slouží také jako sluneční hodiny a nivelační bod (jde o bod z litiny upevněný ve stabilním a trvalém svislém podkladu, jako je zeď, skála či most. Nadmořská výška jeho vrcholu slouží jako referenční hodnota pro určování nadmořských výšek v okolí).