Místo d'Iéna, pocta amerických žen Georgi Washingtonovi

Náměstí Iéna se nachází v 16. obvodu, v čtvrti Chaillot, na křižovatce tříd Iéna a prezidenta Wilsona, stejně jako na konci třídy Pierre-I. de Serbie, ulice Boissière a ulice de Longchamp.
Původ názvu „náměstí Iéna“ Náměstí Iéna nese svůj název po Napoleonově vítězství u Jeny (Iéna), které bylo dosaženo 14. října 1806. Samotné náměstí však bylo upraveno až v roce 1858 a svůj současný název získalo teprve v roce 1878.
Jehož jezdecká socha George Washingtona na náměstí Iéna Uprostřed náměstí Iéna stojí jezdecká bronzová socha George Washingtona, kterou vytvořil americký sochař Daniel Chester French. Sochu darovala skupina amerických žen z vyšší společnosti a byla odhalena 3. července 1900.

Na straně podstavce obrácené k muzeu Guimet je vytesán následující nápis:

„Dar od žen Spojených států amerických na památku bratrské pomoci, kterou Francie poskytla jejich otcům během boje za nezávislost.“
George Washington až do konce americké války za nezávislost George Washington se narodil 22. února 1732 ve Virginii a zemřel 14. prosince 1799 na svém panství Mount Vernon ve Virginii. Byl americko-francouzským státníkem, vrchním velitelem Kontinentální armády během války za nezávislost (1775–1783) a prvním prezidentem Spojených států amerických, který zastával úřad v letech 1789 až 1797.

George Washington je americkými občany považován za jednoho z Otců zakladatelů Spojených států. Od konce 18. století se mu dostalo mnoha poct: hlavní město Spojených států, jeden ze států severozápadu Unie i četná místa a památníky nesou jeho jméno. Od roku 1932 je jeho podoba vyobrazena na čtvrtdolaru a na jednodolarové bankovce.

Po celý život se zasazoval o obranu území, které se stalo Spojenými státy. Během sedmileté války (1756–1763) například usiloval o omezení francouzského vlivu v době, kdy ten britský upadal.

Stejně jako další plantážníci z Virginie však pocítil na vlastní kůži hospodářská opatření uvalená Londýnem a postupně se stále více bouřil proti vnucovaným pravidlům a monopolu anglických obchodníků. To nakonec vedlo k válce za nezávislost.

V květnu 1775 byl jedním ze sedmi zástupců Virginie v druhém Kontinentálním kongresu. Když kongres hledal vojevůdce poté, co došlo k otevřenému střetu s Velkou Británií, Washington na zasedání docházel v uniformě. Dne 15. června jej Kontinentální kongres na návrh Johna Adamse jednomyslně zvolil vrchním velitelem Kontinentální armády, založené den předtím – tuto funkci zastával více než osm let.

Dne 2. července 1775 v Cambridge ve státě Massachusetts stanul v čele špatně připravené, roztříštěné, oslabené a špatně vybavené armády. Zavedl kázeň a hygienu v plucích, reorganizoval důstojnický sbor a musel čelit britské armádě, slavným „červenokabátníkům“, kteří disponovali 12 000 zkušenými vojáky, což ho vedlo k nařízení náboru svobodných černochů.

V bitvě u Monmouthu (28. června 1778) Washington překvapil britské síly, když opouštěly Freehold Court-House. Podpořen francouzskými posilami, rozdrtil Cornwallisovu armádu v bitvě u Yorktownu roku 1781. Roku 1782 založil medaili „Purple Heart“, která je dnes udělována americkým vojákům zraněným v boji. Roku 1783 byl podepsán pařížský mír, který obnovil mír a uznal nezávislost Spojených států.

V březnu 1783 ukončil Washington tzv. Newburghskou konspiraci, pokus vojenského převratu, který zosnovali důstojníci hrozící Kongresu Spojených států amerických, že nastolí diktaturu. Dne 2. listopadu pak pronesl dojemnou řeč na rozloučenou ke svým vojákům. Dne 23. prosince 1783 rezignoval na funkci vrchního velitele, inspirován římským vojevůdcem Luciusem Quinctiem Cincinnatem. V té době ještě neexistoval úřad prezidenta Spojených států podle „Článků konfederace“, předchůdce Ústavy.
Washingtonův odchod do ústraní na Mount Vernon byl krátkodobý
Byl zvolen delegátem za Virginii a následně předsedou Filadelfské konvence v roce 1787, svolané za účelem reformy Článků konfederace. Vedl výbor, který měl za úkol sestavit Ústavu. Ačkoli se aktivně nezúčastnil debat, zasadil se o její ratifikaci v některých státech, včetně Virginie. Po přijetí Ústavy byl 4. března 1789 jednomyslně zvolen voliteli prvním prezidentem Spojených států. Dne 30. dubna 1789, v budově Federal Hall National Memorial v New Yorku – tehdejším prozatímním hlavním městě –, oficiálně složil přísahu a ujal se úřadu. Při skládání přísahy na Bibli započal tradici, která se udržuje dodnes, byť je nyní slavena 20. ledna po každých prezidentských volbách. Washington byl tehdy na vrcholu své popularity.

Během svého prvního funkčního období (1789–1793) usiloval prezident o posílení výkonné moci a federální vlády. Za tímto účelem se obklopil týmem mužů, kteří sehráli významnou roli během Americké revoluce.

V průběhu svého druhého funkčního období, kdy mezi revoluční Francií a Velkou Británií vypukla válka (1793), se rozhodl zachovat neutralitu (Prohlášení neutrality, 22. dubna 1793), aby posílil postavení země. Podle jeho názoru by zapojení Spojených států do konfliktu mělo katastrofální následky pro obchod a finance.

V září 1796, za pomoci Alexandra Hamiltona, napsal Washington své rozloučení s národem, v němž varoval před nebezpečím stranických rozbrojů. Publikováno v novinách ve Filadelfii vyzývalo k neutralitě, jednotě a předznamenalo Monroeovu doktrínu. Na institucionální úrovni prosazoval přísné dodržování ústavy. Washington opustil prezidentský úřad v březnu 1797 a uvolnil místo Johnu Adamsovi. Zavedl zvyklost maximálně dvou funkčních období, která se stala ústavním pravidlem až 22. dodatkem v roce 1947. Právě za jeho prezidentství vznikly Federalistická strana a Demokraticko-republikánská strana.

Po dvou funkčních obdobích se George Washington odebral na své pozemky v Mount Vernon (dnes muzeum). Jeho život a činy výrazně ovlivnily americké instituce.

Dne 12. prosince 1799 se Washington nachladil poté, co nosil vlhké šaty. Bakteriální infekce hrtanu, zhoršená vnitřním otokem hrdla, ho pomalu udusila. O dva dny později zemřel v přítomnosti své manželky, lékařů a svého osobního tajemníka Tobiasse Leara. Bylo mu 67 let. Byl pohřben na hřbitově Mount Vernon čtyři dny po své smrti. Jeho manželka Martha Washington spálila všechny jejich vzájemné dopisy, kromě tří. Po jeho odchodu truchlila mladá americká republika několik měsíců.

Dnešní lékaři soudí, že léčba, kterou podstoupil – pouštění žilou, řezy na krku a projímadla – způsobila šok, udušení a dehydrataci. Odpočívá na rodinném hřbitově v Mount Vernonu.
Významné budovy a pamětní místa kolem náměstí Iéna

Náměstí Iéna není jen o soše George Washingtona. Najdete zde také:

Palác d’Iéna, jehož rotunda se otevírá na náměstí Iéna, je od 5. července 1993 zapsán mezi historické památky. Dnes v něm sídlí Hospodářská a sociální rada a Rada pro životní prostředí (CESE).
V tomto objektu měl v dětství pronajatý byt rodina Alexandra de Marenchese, pozdějšího ředitele francouzských zahraničních zpravodajských služeb.
Č. 3: od roku 1882. V tomto domě žil bývalý velvyslanec a odbojář Augustin Jordan (1910–2004). Je zde umístěna pamětní deska.
Na adrese náměstí Iéna č. 5, ukrytý za budovou lemující náměstí, se nachází městský palác o rozloze 1 800 m², který si nechal postavit a obýval Gustave Eiffel a později knížata Léon (1907), Constantin (1917) a Dominique Radziwiłł (1925). V roce 1919 sem byla přesunuta americká ambasáda, dříve sídlící na adrese avenue d’Eylau 14. V roce 1922 si budovu koupil sám velvyslanec. V roce 1976 se zde částečně natáčel francouzský film *Křídlo nebo stehno*, stejně jako v roce 1977 epizoda britského seriálu *Mstitelé*. V letech 1990–2000 se palác stal pařížským sídlem libanonského politika Rafíqa Harírího, zavražděného v roce 2005 v Bejrútu. V roce 2001 navštívil Harírího diplomat Boutros Boutros-Ghali a o něm řekl: „Připomíná to palác saúdskoarabského prince… Ve vstupní hale trůní dva vycpaní lvi.“ N° 6 : Národní muzeum asijských umění – Guimet, otevřeno roku 1889.