Místo d'Iéna, pocta amerických žen Georgi Washingtonovi

Náměstí Iéna se nachází v 16. obvodu, v čtvrti Chaillot, na křižovatce ulic Avenue d’Iéna a Avenue du Président-Wilson, stejně jako na konci Avenue Pierre-Ier-de-Serbie, ulice Boissière a ulice de Longchamp.
Původ názvu „náměstí Iéna“ Náměstí Iéna nese svůj název po Napoleonově vítězství u Jeny (Iéna), které bylo dosaženo 14. října 1806. Samotné náměstí bylo však upraveno až v roce 1858 a svůj současný název získalo až v roce 1878.
Jehož jezdecká socha na náměstí Iéna Uprostřed náměstí Iéna stojí jezdecká bronzová socha George Washingtona, kterou vytvořil americký sochař Daniel Chester French. Sochu darovala skupina amerických žen z vyšší společnosti a byla odhalena 3. července 1900.

Na straně podstavce obrácené směrem k muzeu Guimet je vytesán následující nápis:

„Dar od žen Spojených států amerických na památku bratrské pomoci, kterou Francie poskytla jejich otcům během boje za nezávislost.“
George Washington až do konce americké války za nezávislost George Washington se narodil 22. února 1732 ve Virginii a zemřel 14. prosince 1799 na svém panství Mount Vernon ve Virginii. Byl americko-francouzským státníkem, v letech 1775–1783 sloužil jako vrchní velitel Kontinentální armády a v letech 1789–1797 byl prvním prezidentem Spojených států amerických.

Američany je považován za jednoho ze zakladatelů Spojených států a od konce 18. století se mu dostalo mnoha poct: hlavní město USA, jeden ze států severozápadu Unie i četná místa a památníky nesou jeho jméno. Od roku 1932 je jeho portrét vyobrazen na pětadvaceticentové minci a na jednodolarové bankovce.

Po celý svůj život se zasazoval o obranu území, které se stalo součástí Spojených států. Například během sedmileté války (1756–1763) se snažil omezit francouzský vliv, zatímco ten britský upadal.

Stejně jako ostatní plantážníci ve Virginii však byl postižen hospodářskými opatřeními uvalenými Londýnem a začal být stále více netolerantní vůči nařizovaným pravidlům a monopolu anglických obchodníků. To vedlo k válce za nezávislost.

V květnu 1775 byl jedním ze sedmi zástupců Virginie v Druhém kontinentálním kongresu. Když kongres hledal velitele po zahájení nepřátelství s Velkou Británií, Washington zasedal v jednacím sále v uniformě. Dne 15. června jej na návrh Johna Adamse kongres jednomyslně zvolil vrchním velitelem Kontinentální armády, která byla vytvořena den předtím – tuto funkci zastával více než osm let.

Dne 2. července 1775 v Cambridge ve státě Massachusetts stanul v čele špatně připravené, roztříštěné a špatně vybavené armády. Zavedl disciplínu a hygienu v plucích, reorganizoval důstojnický sbor a musel čelit britské armádě, slavným „červeným kabátům“, která čítala 12 000 zkušených vojáků, což ho vedlo k nařízení náboru svobodných černochů.

V bitvě u Monmouthu (28. června 1778) Washington obrátil britské síly, když opouštěly Freehold Court-House. Podpořený francouzskými posilami, rozdrtil v roce 1781 armádu Charlese Cornwallise v bitvě u Yorktownu. V roce 1782 založil medaili „Purple Heart“, která je dnes udělována americkým vojákům zraněným v boji. V roce 1783 byl podepsán Pařížský mír, který obnovil mír a uznal nezávislost Spojených států.

V březnu 1783 ukončil Washington tzv. Newburghskou konspiraci, pokus vojenského převratu, který spřádali důstojníci hrozící Kongresu americké diktaturou. Dne 2. listopadu pak pronesl dojemný projev na rozloučenou ke svým vojákům. Dne 23. prosince 1783 rezignoval na funkci vrchního velitele, inspirován římským vojevůdcem Luciusem Quinctiem Cincinnatem. V té době ještě úřad prezidenta Spojených států podle „Článků Konfederace“ – předchůdce ústavy – neexistoval.
Odchod George Washingtona do Mount Vernonu byl krátkodobý
Byl zvolen delegátem Virginie a následně předsedou Filadelfské konvence v roce 1787, svolané k reformě Článků Konfederace. Vedl výbor, který měl za úkol vypracovat ústavu. Ačkoli se aktivně nezúčastnil debat, zasáhl ve prospěch ratifikace v některých státech, včetně Virginie. Po přijetí ústavy byl 4. března 1789 jednomyslně zvolen voliteli prvním prezidentem Spojených států. Dne 30. dubna 1789 pak slavnostně složil přísahu ve Federal Hall National Memorial v New Yorku – tehdejším prozatímním hlavním městě – a zahájil tak svou funkci. Při přísaze na Bibli založil tradici, která přežívá dodnes, i když se nyní slaví 20. ledna po každých prezidentských volbách. Washington byl tehdy na vrcholu popularity.

Během svého prvního funkčního období (1789–1793) se prezident snažil posílit výkonnou moc a federální vládu. Za tímto účelem si kolem sebe soustředil tým mužů, kteří sehráli významnou roli v americké revoluci.

Během svého druhého funkčního období, kdy mezi revoluční Francií a Velkou Británií propukla válka (1793), se rozhodl zachovat neutralitu (Prohlášení neutrality z 22. dubna 1793), aby posílil postavení země. Podle něj by zapojení Spojených států do konfliktu mělo katastrofální následky pro obchod a finance.

V září 1796, s pomocí Alexandra Hamiltona, napsal Washington svou rozlučnou řeč k národu, v níž varoval před nebezpečím stranických rozbrojů. Text, zveřejněný v novinách ve Filadelfii, vyzýval k neutralitě, jednotě a předznamenával Monroeovu doktrínu. Na institucionální úrovni prosazoval přísné dodržování ústavy. V březnu 1797 opustil prezidentský úřad a uvolnil místo Johnu Adamsovi. Zavedl zvyk maximálně dvou funkčních období, který se stal ústavním pravidlem až 22. dodatkem v roce 1947. Za jeho prezidentství vznikly Federální strana a Demokraticko-republikánská strana.

Po dvou funkčních obdobích se George Washington stáhl na své pozemky v Mount Vernonu (dnes muzeum). Jeho život a činy výrazně ovlivnily americké instituce.

Dne 12. prosince 1799 se Washington nachladil poté, co nosil vlhké šaty. Bakteriální infekce hrtanu, zhoršená vnitřním otokem hrdla, ho pomalu udusila. O dva dny později zemřel v přítomnosti své manželky, lékařů a svého osobního tajemníka Tobiashe Leara. Bylo mu 67 let. Byl pohřben v rodinné hrobce v Mount Vernonu čtyři dny po smrti. Jeho manželka Martha Washingtonová spálila všechny jejich dopisy, kromě tří. Po jeho smrti trvala americká mladá republika několik měsíců v smutku.

Lékaři dnes soudí, že léčba, kterou podstoupil – pouštění žilou, řezy na krku a projímadla – způsobila šok, udušení a dehydrataci. Odpočívá na rodinném hřbitově v Mount Vernonu.
Významné budovy a pamětní místa kolem náměstí Iéna
Náměstí Iéna není jen o soše George Washingtona. Najdete zde také:

Palác d’Iéna, jehož rotunda se otevírá na náměstí d’Iéna, je od 5. července 1993 zapsán mezi historické památky. Dnes v něm sídlí Hospodářská a sociální rada a Rada pro životní prostředí (CESE).
V tomto domě si rodina Alexandra de Marenches, pozdějšího ředitele francouzské zahraniční zpravodajské služby, během svého dětství pronajala byt.
Č. 3: rovněž od roku 1882. V tomto domě žil bývalý velvyslanec a odbojář Augustin Jordan (1910–2004). Na budově je umístěna pamětní deska.
Na adrese náměstí d’Iéna č. 5, skrytý za budovou sousedící s náměstím, se nachází městský palác o rozloze 1 800 m², který v té době postavil a obýval Gustave Eiffel, následně knížata Léon (1907), Constantin (1917) a Dominique Radziwiłł (1925). V roce 1919 sem byla přemístěna americká ambasáda, dříve sídlící na adrese avenue d’Eylau 14. V roce 1922 si palác koupil sám velvyslanec. V roce 1976 se zde natáčel francouzský film *Křídlo aneb stehno*, stejně jako v roce 1977 díl britského seriálu *Mstitelé*. V letech 1990–2000 se palác stal pařížským sídlem libanonského politika Rafíqa Harírího, který byl v roce 2005 zavražděn v Bejrútu. V roce 2001 navštívil Harírího diplomat Boutros Boutros-Ghali a popsal jej takto: „Připomíná to palác saúdského prince… Ve vstupní hale trůní dva vycpaní lvi.“
Č. 6: Národní muzeum asijských umění – Guimet, otevřené v roce 1889.