Maxim’s, restaurace ve stylu secese – noci celebrit

Restaurace Maxim's: „Od té doby, co je Paříž módou, od té doby, co je Paříž světem, jsem popisována jako osudné místo, mýtické sídlo, legenda mezi legendami, světlo velkoměsta.“ Je to restaurace nacházející se na adrese 3, rue Royale v pařížské čtvrti Madeleine, několik metrů od náměstí Place de la Concorde. Založena byla 7. dubna 1893 a patří k nejproslulejším podnikům francouzské metropole.

Počátky restaurace Maxim's

Všechno začalo 14. července 1890, kdy Paříž tančí v rytmu slávy Třetí republiky. Možná až příliš horlivý zmrzlinář Imoda, sídlící na adrese 3, rue Royale, se rozhodl ozdobit svou výlohu vlajkami. Když mezi nimi objevili pruskou vlajku, dav – stále rozhořčený porážkou z roku 1870 u Sedanu – podnik zdemoloval… Imoda a jeho proslulá „masová zmrzlina“ zmizeli.

Následující hostinec pro kočí by mohl zůstat nepovšimnut, kdyby se ho neujal prozíravý Maxime Gaillard. V té době pracoval v baru Reynolds v sousedství. S pomocí tří kompliců (řezníka, obchodníka s vínem a zástupce šampaňské firmy) a svého přítele Georgese Everaerta otevřel 7. dubna 1893 zmrzlinárnu s názvem Maxim’s a Georg’s.

Pro svou inauguraci, která se konala v den Prix de Diane 21. května 1893, malá hospůdka upoutala pozornost Arnolda de Contades, jednoho z představitelů tehdejší zlaté mládeže, a herečky Irmy de Montigny, kterou zaujala anglická vývěsní tabule. Za nimi se sem hrnula módní a elegantní klientela. Stalo se z něj vyhledávané místo setkávání v Paříži doby belle époque.

Výzdoba: secesní styl a Škola z Nancy

V roce 1900 si tehdejší šéfkuchař restaurace Eugène Cornuché od Maxima Gaillarda, který byl zadlužen u své módní klientely, jež často zapomínala platit účet, pronajal celý podnik.
Pozval k rekonstrukci tehdejší módní umělce ze Školy z Nancy a Louise Marneze, aby zařízení (včetně slavné skleněné střechy) zrenovovali v secesním stylu. Tato rekonstrukce se shodovala s Všeobecnou světovou výstavou: nástěnné malby Leonarda Soniera, mahagonové dřevo, zkosená zrcadla, listoví a ozdoby z bronzu a mědi a další prvky.

Majitel restaurace také nechá nainstalovat klavír. Láká kurtizány, pro něž jsou v patře připraveny „pokojíčky lásky“ a speciální jídla (brambory cocotte, jehněčí kýta po loretánsku, Belle Otéro). Tyto novinky přitahují celou elitu francouzské galantnosti – korunované hlavy i velké boháče. Mezi hosty patří umělci a celebrity jako Belle Otéro, Eduard VII., Marcel Proust, Georges Feydeau, Mistinguett, Jean Bugatti, Armand a Sosthène de La Rochefoucauld, Sacha Guitry, Tristan Bernard a Jean Cocteau, kteří přispívají k proslulosti Maxim’s. Jean Cocteau rád opakoval: „Paříž bude zničena teprve tehdy, až zmizí Maxim’s.“

Maxim’s zažívá rozkvět s Octavem Vaudablem

V roce 1932 Octave Vaudable, který strávil většinu své kariéry v Larue, restauraci odkoupil. Byl přítelem Cocteaua. S pomocí Alberta Blazera (přezdívaného kníže vrchních), kterého si v roce 1934 přibral, si vybíral hosty, nařizoval nošení společenského obleku a upřednostňoval pravidelné hosty, nejlépe slavné či movité. Mezi lety 1933 a 1934 vedl tento proslulý podnik se svým orchestrem Ben Horris. Během německé okupace byl zabaven a řízen berlínským restauratérem Ottou Horcherem, čímž se stal oblíbeným místem německých důstojníků. Maršál Göring tam večeřel 28. června 1940.

Maxim’s po válce

Po osvobození se zde často objevovaly velké filmové hvězdy tehdejší doby. K Aristotelu Onassisovi a Callasové se připojili Marlene Dietrich a herečka Martine Carol.
V padesátých letech objevili dělníci nahrazující slavné červené sedačky zlaté pětifranky, prsteny, diamanty a rubíny. Od roku 1950 do sedmdesátých let se Maxim’s pod vedením Octava Vaudableho syna Louise, znalce gastronomie, stalo nejproslulejším restaurací na světě, ale také jednou z nejdražších. S manželkou Magguy, bývalou novinářkou, zajistil Louis Maxim’s mezinárodní věhlas.
V roce 1968 založil Louis Vaudable podnikatelský klub Maxim’s Business Club. V listopadu 1977 se Louis Vaudable a Pierre Cardin spojili, aby vytvořili značku „Maxim’s“. V červenci 1979 byl restaurant prohlášen za historickou památku. V roce 1977 byl na žádost Louise Vaudableho vyřazen z průvodce Michelin.
„Požadovali jsme zvláštní symbol, protože nejsme jako jiné restaurace. Když Michelin odmítl, požádal jsem […] o stažení.“ – vysvětloval v roce 1979 deníku New York Times.

François Vaudable, který po mnoho let pomáhal svému otci, udržoval rodinnou tradici. V květnu 1981, více přitahován světem vědy než společenskou smetánkou a nechtěje, aby jeho restauraci převzali zahraniční investoři, prodal Maxim’s Pierru Cardinovi. Éra Vaudable byla nejdelší a zároveň obdobím, kdy byl servis na Maxim’s historicky nejpřesvědčivější.

Příchod módního návrháře Pierrea Cardina

Od roku 1981 Pierre Cardin rozšířil mezinárodní působení otevřením dalších sedmi restaurací Maxim’s (parizská se přejmenovala na „Maxim’s de Paris“): Monte Carlo, Peking, Ženeva, Tokio, Šanghaj, New York a Brusel, přičemž současně rozšiřoval licence „Maxim’s“ (stříbrné zboží, kufry, nábytek, ložní prádlo, nádobí, oblečení).
Přeměnil tři horní patra budovy v muzeum věnované secesnímu umění a pořádal četné přehlídky a večírky pro mladší klientelu. Tato proměna však probíhala na úkor vysoké gastronomie: navzdory angažmá Alaina Ducasse, Joëla Robuchona a Bernarda Loiseau kvalita kuchařského umění upadala.
V roce 2010 Pierre Cardin rozhodl o uzavření Maxim’s pro oběd. V roce 2011 se „Maxim’s Traiteur“, založený v roce 1990, přejmenoval na „Maxim’s Réceptions“, luxusní catering pro soukromé osoby a firmy.

V roce 2020 je restaurace Maxim’s otevřena od středy do soboty, vždy od 12:30 do 14:00 k obědu a od 19:30 do 22:00 k večeři.

Muzeum Maxim’s a Pierre Cardin

Pierre Cardin, proslulý módní návrhář známý svými futuristickými kreacemi, navštěvoval Maxim’s již od začátku 60. let 20. století. Tam večeřel se svými přáteli, jako byli Jeanne Moreau a Jean Cocteau.
Velký sběratel secesního umění od mládí koupil slavnou restauraci od pana a paní Vaudableových v roce 1981.

Muzeum Maxim’s představuje první soukromou sbírku francouzského umění z roku 1900: více než 750 kusů nábytku a uměleckých předmětů rozložených na 350 m² ve dvou podlažích. Sbírka představuje největší jména secese, včetně: Louis Majorelle, Eugène Gaillard, Émile Gallé, Hector Guimard, Clément Massier, Tiffany & Co, Antonio de La Gandara, Sem a Henri de Toulouse-Lautrec. Prohlídky muzea byly nabízeny denně kromě pondělí a úterý, v angličtině v 14 hodin a ve francouzštině v 15:15, s kustodem Pierrem-André Hélènem, který muzeum založil na žádost Pierrea Cardina. Muzeum bylo veřejnosti uzavřeno 30. dubna 2017, ale znovu otevřeno 15. listopadu téhož roku. Toto místo obsluhuje stanice metra Concorde.

Maxim’s rovněž zapsalo historii kulinářství. Zde byly vytvořeny slavné pokrmy: palačinka Veuve joyeuse, jehněčí kýta Belle Otéro, suflé Rothschild, filet z mořského vlka Albert (věnovaný vrchnímu Albertu Blazerovi) a tarte Tatin, kterou do jídelního lístku zařadili Louis Vaudable.

Nová éra začínající v roce 2023

Pierre Cardin svěřil na čtyři roky správu restaurace Maxim's společnosti Paris Society, specialistovi na luxus. Cílem je navrátit zařízení nacházející se na adrese 3 rue Royale kouzlo velkého pařížského domu, klasického zástupce buržoazní gastronomie, opírajícího se o 130 let prestižní historie, aby se opět stalo místem oslav Belle Époque a vyhlášeným gurmánským koutkem poválečných let.

Dny a otevírací hodiny byly upraveny. Na jídelním lístku jsou pokrmy „které proslavily Maxim's“, nové speciality, klasické recepty v moderním podání, současné chutě – vše podávané s radostí a dobrou chutí.
Na menu najdete žabí stehýnka na petrželce, sýrový soufflé, polévku VGE, kuře Henri IV, mořskou štiku Alberta a humra po americku.
Aby to bylo dokonalé, co se týče dezertů, mistr cukrář Yann Couvreur oživuje klasiku: suzette palačinky, nadýchaná čokoládová pěna, jablko lahodně namočené v sabayonu, zmrzlina s calvadosem a bobule tonka.

Maxim's sur Seine, Maxim's Traiteur, Online obchod, Módní a doplňkový butik

Společnost Paris Seine, provozující vyhlídkové plavby, znovuobjevuje zážitek z restaurace Maxim’s tím, že přenáší atmosféru legendárního podniku na palubu plavby přímo srdcem Paříže. K dispozici je výhradně flotila dvou lodí Maxim’s, které brázdí Seinu: Vert Galant a Bateau Ivre. Aby vám poskytla jedinečný zážitek, spojily síly týmy Paris Seine a Maxim’s a věrně znovu vytvořily art deco prostředí tohoto mýtického podniku… ovšem na Seině. Na palubě není ponechán žádný detail náhodě, aby vaše plavba byla jako cesta zpět do Belle Époque! Pro rezervaci plavby po Seině navštivte uvedený odkaz.

Souběžně s tím nabízí Maxim’s online obchod, službu luxusního cateringu (pro soukromé osoby i firmy) a prodejní místa v Paříži.

Maxim’s v divadle, operetě a filmu

Dáma od Maxim’s, tříaktová hra Georgese Feydeaua z roku 1899.
Restaurace slouží jako kulisa třetího aktu operety Franze Lehára Vdova veselka z roku 1905.
Venuše od Maxim’s, dvouaktová opereta od Harryho Blounta a Marie Hug z roku 1926.

I film se inspiroval Maxim’s

Gigi od Vincente Minnelliho (1958).
Bonjour tristesse od Otto Premingera (1958).
Aimez-vous Brahms… od Anatola Litvaka (1961).
Noc generálů od Anatola Litvaka (1967).
Pán z Maxim’s od Clauda Vitale (1976).
Chéri od Stephena Frearse (2009).
Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena (2011).
Lidé, kteří se líbají od Danièle Thompsonové (2013).

Konečně píseň a skeč

Maxim’s, text a hudba Serge Gainsbourga, zpívaná jím samotným v roce 1963 a znovu v roce 1967 zpívaná Sergem Reggianim.
À l’amour comme à la guerre, text, hudba a zpěv Philippe Léotarda (1990).
Večeře v Maxim’s, skeč od Popeca