Králův most, mnohokrát zničený, ale stále stojící

Pont Royal je třetí nejstarší most v Paříži po Pont Neuf (nejstarším) a nedalekém Pont Marie. Všechna tři tato díla jsou zapsána mezi historické památky.
Původ Pont Royal
Jeho vznik byl způsoben nehodou. V těchto místech se nacházel přívoz Tuileries (který dal název dnešní „ulici du Bac“). Ludvík XIII. (1601–1643), když se procházel po okolí, byl svědkem převrácení přívozu a rozhodl se zde postavit most.
Nestálost prvního mostu z roku 1632
Šlo o dřevěný most s mýtem, který měl několik názvů: „Pont Sainte-Anne“ (podle Anny Rakouské), „Pont Rouge“ (kvůli své barvě) či „Pont Le Barbier“ (podle jména finančníka, který jeho stavbu financoval).
Křehký, patnáctiobloukový most byl poprvé opraven v roce 1649, o dva roky později byl zcela přestavěn, roku 1654 vyhořel a roku 1656 jej odnesla voda. V roce 1660 byl znovu postaven ze dřeva, v roce 1673 zpevněn, avšak nakonec jej v noci z 28. na 29. února 1684 strhla ledová tříst. Paní de Sévigné (francouzská spisovatelka) tuto událost popsala slovy: „Pont Rouge se vydal směrem ke Saint-Cloud.“ Při této katastrofě přišel o osm oblouků. Mezi 25. říjnem 1685 a 13. červnem 1689 byl nahrazen kamenným mostem, který zcela financoval král Ludvík XIV., a získal tak svůj dnešní název „Pont Royal“.

Královský most z roku 1689 v průběhu dějin
V 18. století se stal vyhledávaným místem nejrůznějších oslav a radovánek pařížského života.

Dne 11. července 1791, během Velké francouzské revoluce, průvod přepravující ostatky Voltaira (spisovatele) procházel po mostě.

Po Francouzské revoluci, mezi lety 1792 a 1804, byl most přejmenován na „Pont National“, poté až do roku 1814 na „Pont des Tuileries“.

Právě zde nechal Napoleon Bonaparte vypálit děla na obranu paláce Tuilerie, kde zasedala Národní konvent a Výbor veřejného blaha vedený Maximilienem Robespierrem (5. října 1795).

V roce 1852 byla tloušťka klíče středního oblouku snížena, aby se omezila tuhost přístupů k mostu.

V roce 1939 byl most zapsán mezi historické památky. Je třetím nejstarším mostem v Paříži po Pont Neuf a Pont Marie, které jsou rovněž historickými památkami.

V roce 2005 byl most nasvícen u příležitosti kandidatury Paříže na pořádání Letních olympijských her 2012.
Technické údaje a inovace mostu Pont Royal
První mosty postavené na tomto místě byly skutečnými experimentálními konstrukcemi, které všechny nakonec zanikly.

Naopak poslední most z roku 1689, postavený z kamene, byl přesně dimenzován a vypočítán. tehdy stanovená stavební pravidla posloužila jako vzor pro konstrukci pozdějších mostů.

Počet oblouků: 5 oblouků, z toho jeden centrální o rozpětí 72 stop (23,40 m), mezilehlé oblouky o rozpětí 69 stop (22,42 m) a břehové oblouky o rozpětí 64 stop (20,80 m)
Tloušťka pilířů mostu
Poměr tloušťky pilířů/rozpětí otvoru: V případě mostu Royal stanovil architekt tento poměr na 5. Poměr závisí na velikosti rozpětí oblouků. Musí umožnit vyklenutí jednotlivých oblouků jeden po druhém bez rizika pro stabilitu pilířů. Tloušťka všech pilířů činí 14 stop (4,55 m)
Tvar kleneb: Na mostě Royal architekt zvolil klenbu ve tvaru košové klenby o třech centrech. Tato volba byla následně uplatněna u všech mostů. Klenby jsou sníženy o třetinu, tj. 24 stop u rozpětí 72 stop.
Použité materiály: tvrdý kámen ze Saint-Cloud pod úrovní vody; tvrdý kámen z Bagneux pro pilíře až po počátek kleneb, jejich chrliče a krycí kameny, u čel kleneb a jejich výplňových klínů, u korunních pásů, parapetů a chodníků; kámen z Vergelet pro těleso kleneb; kamenná drť z Vaugirardu či z předměstí Saint-Jacques pro výplň kleneb a opěrných zdí.
Složení malt (Émiland Gauthey ve svém pojednání O mostech uvádí, že poprvé ve Francii byly použity stavební techniky přinesené římským mnichem).

Použití bagrů pro stavbu základové půdy pilířů;
Použití kesonů pro základy;
Technické specifikace mostu Royal posloužily jako vzor pro ty mostu Jacques-Gabriel v Blois.

Zvláštností mostu Royal spočívá také v strohosti jeho zdobení.