2000 let historie Francie, 13 politických osobností, které ji formovaly

2000 let francouzských dějin. Historie toho, co se později stalo Francií, však začala mnohem dříve. Již v období paleolitu. Na lokalitě Bois-de-Riquet u Lézignan-la-Cèbe v departmentu Hérault byla objevena jedna z nejstarších známých stop lidské přítomnosti na území dnešní Francie, datovaná mezi 1,1 a 1,2 milionu let. Od 350 000 let před naším letopočtem se v oblasti vyskytoval neandrtálec. Od 42 000 let před naším letopočtem sem přichází Homo sapiens a osidluje území neandrtálců, kteří postupně mizí.

Stejně jako v ostatních částech Evropy i v období neolitu dochází k rozvoji zemědělství a chovatelství, které vycházejí ze dvou hlavních proudů neolitizace: dunajského proudu (kultura s lineární keramikou) a středomořského proudu (kultura s cardialní keramikou).

Kolem 6. tisíciletí před naším letopočtem na jihovýchodě a mezi lety 5700 a 5500 před naším letopočtem na východě Francie se postupně objevují pěstování obilnin, domestikace zvířat a nové řemeslné techniky, jako je hrnčířství, tkaní a broušení kamene.

Tuto neolitickou zemědělskou populaci téměř zcela nahradily nebo asimilovaly příchodem nových populací od konce neolitu do začátku doby bronzové. Tyto populace pocházející ze stepí se na území dnešní Francie objevily již kolem roku 2650 před naším letopočtem. Charakterizovaly je ovládnutí koně, vynález kola, zavedení technik zpracování bronzu a vznik nových sociálních struktur. Keltské populace se vyznačovaly různými podskupinami haplogrupu R1b-M269, které do Evropy přinesly tyto indoevropské migrace.

Od roku 1300 před naším letopočtem do období La Tène (500 před naším letopočtem), před 2000 lety francouzských dějin, o nichž pojednává náš článek

Zdá se, že kolonizace budoucí Galie keltskými kmeny z oblasti střední Evropy začala kolem roku 1300 před naším letopočtem a skončila kolem roku 700 před naším letopočtem. Koncem 8. století před naším letopočtem se rozšířilo zpracování železa (doba železná). Vznikla nová válečnická aristokracie díky nástupu železných mečů a jezdeckého boje. To zásadně proměnilo sociální organizaci Keltů, kteří byli dosud zemědělští a rovnostářští. Kvůli klimatickým změnám na konci dánské doby bronzové rozšířili Keltové z oblasti Rýna (Porýní-Dunaj, Hercynský les) svůj vliv na zbytek Galie koncem 6. století a počátkem 5. století před naším letopočtem. Toto období je nazýváno druhou dobou železnou, neboli obdobím La Tène.

Rozvíjely se dálkové obchodní vztahy. Kolem roku 600 před naším letopočtem bylo řeckými námořníky z Fóceje (dnešní Foça v Turecku) založeno na březích Středozemního moře obchodní středisko Massalia (Marseille), které si díky tomu vysloužilo trvalý přízvisko „Fókejské město“. Při zakládání města se Řekové střetli s keltskými kmeny. Massalia však získala rozhodující převahu kolem roku 550 před naším letopočtem díky masivnímu přílivu uprchlíků z Fóceje, kterou dobyli Peršané. Řecký vliv se projevil podél hlavních obchodních cest díky aktivní roli Massalie.

Rozkvět galské civilizace (290 až 52 před naším letopočtem), kdy začínají naše 2000 let francouzských dějin

Na konci 4. století př. n. l. a na počátku 3. století př. n. l. postoupili někteří Belgy a Germáni žijící na pravém břehu Rýna směrem k řece Oise. Ve 2. století př. n. l. se prosadila relativní arvernská hegemonie (s centrem kolem dnešního Clermont-Ferrandu), charakterizovaná velkou vojenskou silou a bohatými a mocnými vůdci. Římský vliv však rostl na jihu Galie, zejména v oblasti obchodu. Marseillští se několikrát obrátili na Řím s žádostí o ochranu proti hrozbám kelto-ligurských kmenů a tlaku arvernské říše. Ke konci 2. století př. n. l. Řím ovládl jihovýchod Galie, zejména oblasti Languedocu a Provence, a vytvořil římskou provincii Narbonskou. Dobytí těchto území bylo završeno v roce 118 př. n. l. porážkou Arvernů a Allobrogů a spojenectvím Říma s galským kmenem Eduů.

Galové pod vedením Arvernů

Po zhroucení arvernské hegemonie pod tlakem Říma se velká galská etnika – zejména Eduové a Sekvanové – pustila do silné rivality. V roce 58 př. n. l. využil Julius Caesar hrozbu germánského vpádu do Galie k tomu, aby na žádost Eduů, římských spojenců, zasáhl. Válka byla dlouhá a krvavá, a v lednu 52 př. n. l., kdy se Vercingetorix dostal k moci, se Arvernové a jejich spojenci vzbouřili. Vzepřeli se armádě prokonzula Julia Caesara. Caesar musel čelit odhodlanosti Galů, jejichž povstání bylo téměř celonárodní. Obléhání, vypalování měst, taktika spálené země, masakry a deportace do otroctví byly na denním pořádku, než Řím nad neorganizovanými Galy zvítězil. V roce 50 př. n. l. opustil Julius Caesar vyčerpanou Galii a udělil městům širokou autonomii. Právě v tomto období žil první osobnost z našeho seznamu tvůrců Francie: Vercingetorix.

Tyto osobnosti představujeme v chronologickém pořadí, aby bylo snazší pochopit vývoj francouzského území prostřednictvím rivalit mezi národy a evropskými zeměmi a pod vlivem těchto postav.

Informace níže můžete porovnat s mnoha články na našem webu věnovanými pařížským památkám. Ty byly postaveny, upravovány a obývány výjimečnými osobnostmi, které zde popisujeme:

  • Ostrov Cité existoval již za vlády Chlodvíka I., ale také za Filipa II. Augusta a Ludvíka IX. Svatého.
  • Stejně jako Conciergerie, bývalý Palác spravedlnosti na ostrově Cité.
  • Svatá Kaple, postavená Ludvíkem IX. Svatým.
  • Katedrála Notre-Dame v Paříži, existující již od středověku, kde byli někteří korunováni.
  • Louvre, kde sídlili Filip II. August, Jindřich IV., Ludvík XIV. a Napoleon I.
  • Zámek Tuilerie, za Napoleona III. (před požárem, který jej zničil).
  • Zámek Versailles, postavený Ludvíkem XIV.
  • Invalidovna, rovněž založená Ludvíkem XIV., kde je pohřben Napoleon I.
  • Pomník templáře Jacquesa de Molay, úzce spjatý s Filipem II. Augustem.
  • Pont Neuf, spojovaný s Jindřichem IV.
  • Čtvrť Le Marais, která prošla všemi těmito obdobími.

Pro větší pohodlí během návštěvy těchto památek si nezapomeňte rezervovat vstupenky, abyste se vyhnuli frontám. Rezervace lze provést přímo na našem webu kliknutím na název památky:

Chcete-li doplnit naši nabídku, můžete se vydat na naše samostatné procházky s komentáři a bohatými podklady o historii Paříže: