Koncertní sál Olympia Bruna Coquatrixe – 60 let úspěchu

Koncertní sál Olympie, legendární síň, byl založen v roce 1888 Josephem Ollrem, zakladatelem Pari Mutuel a Moulin Rouge. Nainstaloval zde svůj dřevěný kolotoč v nádvoří budovy na adrese 28, boulevard des Capucines, nedaleko Opery Garnier. O několik let později prefekt policie, obávající se požáru dřevěného kolotoče, atrakci uzavřel. Majitel pak nechal postavit sál s 2 000 místy: Olympii. První koncertní sál Olympie Otevřel své brány 12. dubna 1893 s La Goulue (tanečnicí cancanu), Loïe Fuller (americkou tanečnicí) a Fregolim (transformistou) jako prvními hvězdami. Předscéna byla obsazena pouťovými atrakcemi (akrobaty, kontorsionisty atd.). Od roku 1911 do 1914 zde Jacques Charles uváděl revue hudebního divadla a vystupovaly zde Mistinguett a Yvonne Printemps. V roce 1916 se vedení ujal Raphaël Beretta a Léon Volterra. První světová válka: Olympie mlčí Během první světové války byla původní Olympie uzavřena až do roku 1928. Od roku 1918 do 1928 ji spravoval Paul Franck s atrakcemi a stále více hudebními čísly. Avšak v roce 1929, v době hospodářské krize, se z ní stal kino pod názvem Théâtre Jacques-Haïck. V roce 1954 byla přestavěna na hudební divadlo s moderním zvukovým systémem a jejím ředitelem se stal Bruno Coquatrix. Druhá Olympie z roku 1954 s Brunem Coquatrixem Během druhé světové války byla síň obsazena nejprve německou a poté americkou armádou. Kino zde vládlo až do roku 1954. Jacques Haïk (tvůrce kina Le Grand Rex) zcela přestavěl bývalé hudební divadlo Josepha Ollera na nádherný divadelní sál. V roce 1954 Sato (člen „Skupiny Jacques Haïk“, vlastníka Olympie) zcela financoval moderní zvukový systém a angažoval Bruna Coquatrixe jako ředitele. Nová Olympie byla otevřena 5. února 1954. Stala se obrovským úspěchem. Na scénu vystoupila Lucienne Delyle s orchestrem Aimého Barelliho. Zde debutoval Gilbert Bécaud, následován Barbarou, Georgem Brassensem, Brellem, Ferrém, Piafovou… a zahraničními umělci jako Beatles a Rolling Stones. Dalida zde debutovala v roce 1956. Gilbert Bécaud zde v roce 1961 vytvořil *Et maintenant*. Tentýž rok však Olympie málem zkrachovala, zachránil ji však příchod Édith Piaf, tehdy těžce nemocné (*Non, je ne regrette rien*, *Mon Dieu*, *Les Flonflons du bal*), která zde zůstala tři měsíce. Po *Jour de fête* Jacquese Tatyho (repríza scén z jeho prvního filmu s akrobatickými kousky a skeči naživo) převzal štafetu Johnny Hallyday. Olympie a nová vlna Obliba Johnnyho Hallydaye byla taková, že musely být objednány nové sedačky, rozbité diváky během představení. Následně Jacques Brel zpíval *Les Bourgeois*, *Madeleine*, *Les Paumés du petit matin* a *Ne me quitte pas*. Koncem roku 1961 zde proběhly první představení Sylvie Vartan, která poté vystupovala v větších sálech, než se vrátila v letech 1996, 1999, 2009 a 2010… Mezi lety 1961 a 1963 se zde konaly rockové a twistové koncerty. V roce 1979, po smrti Bruna Coquatrixe, vedení převzal jeho synovec Jean-Michel Boris (ve funkci zůstal až do roku 2001). Konec éry Coquatrixe a nástup Jean-Michela Borise V roce 1989 se Sheila rozloučila s písní a o devět let později, v roce 1998, se na scénu vrátila. V roce 1998 Annie Cordy oslavila 50 let své kariéry a 70 let na scéně. Rekord v nejdelší sérii představení stanovil v roce 1995 Michel Sardou, který zde vystupoval šest měsíců, celkem 113 představení od 10. ledna do 26. března, poté od 11. dubna do 30. dubna, než 10. června zakončil své turné. Kromě hudby a písní Olympie hostí širokou škálu představení, včetně cirkusů, baletů, filmů a operetek. Une taneční a divadelní škola sídlí v podkroví budovy. Později zde Beatrix Hoang (tanečnice a choreografka) vyučovala jazzové tance a Patrick Ehrhard (choreograf, učitel a tanečník) vedl kurzy současného tance. Alice Dona a Bernard Lavilliers zde rovněž provozují své divadelní školy. Vychovává se zde mnoho tanečníků. Boj o záchranu Olympie V roce 1992 majitel komplexu, banka Société Générale, oznámila rozsáhlý developerský projekt, který zahrnoval přestavbu zadní části budovy za účelem vytvoření náměstí. Mobilizace veřejnosti a odborníků vedla k zapsání bývalé sálky na kulečník mezi historické památky na základě dekretu z 23. května 1991. Výsledkem bylo, že banka zvolila umírněnější projekt: sál byl znovu postaven v původní podobě (posunutý o několik metrů) a vybaven modernějšími technickými prostředky. Třetí Olympia, dnešní Olympia Poslední představení starého Olympie z roku 1954 se uskutečnilo 14. dubna 1997. Nová sál byla otevřena v listopadu 1997 s Gilbertem Bécaudem. V srpnu 2001 společnost Vivendi Universal, později přejmenovaná na Vivendi v roce 2006, koupila provozní práva (název „Olympia“). Od roku 1999 patří koncertní sál Olympie (budova) společnosti SFL (Société foncière lyonnaise).