Nike Sport – sportovní oblečení – hodnocení 4,2

En roce 1963 založili Bill Bowerman a Philip Knight společnost Nike s vizí dovážet výkonné a cenově dostupné sportovní boty z Japonska, čímž zpochybnili dominanci německých značek jako Adidas a Puma. Do roku 1981 se Nike stala lídrem na americkém trhu se sportovní obuví, poté vstoupila na burzu a představila ikonické produkty jako Air Force One a basketbalové tenisky Air Jordan. V roce 1997 se však firma ocitla uprostřed kontroverze kvůli obviněním z využívání poddodavatelů zaměstnávajících děti. V roce 2021 se Nike potýkala s následky pandemie covidu-19, což vedlo k ukončení některých sponzorských smluv s atlety a neobnovení celosvětových kontraktů. Kromě toho se objevila tvrzení o klamavých obchodních praktikách a zapojení do utajení nucené práce, zejména v souvislosti s perzekucí Ujgurů v Sin-ťiangu v Číně. Zapojení Nike do lobbistických aktivit za účelem oslabení legislativy zakazující dovoz výrobků z Sin-ťiangu dále prohloubilo její kontroverze a ztížilo udržení reputace a pozice na trhu. Optimalizace daní V *Paradise Papers* zveřejněných v listopadu 2017 se ukázalo, že výrobce sportovního vybavení využívá daňové optimalizace prostřednictvím řady finančních uspořádání mezi Nizozemskem a Bahamami, což mu podle *Le Monde* umožnilo „snížit svou daňovou sazbu v Evropě na 2 %“ oproti průměru 25 % u evropských firem. Konkrétně od roku 2014 převedla Nike veškeré evropské příjmy na dceřinou společnost v Nizozemsku, která následně platí právě společnosti Nike Innovate licenční poplatky za používání značky, čímž uměle snižuje své zisky. Společnost Nike Innovate využívá mezeru v nizozemské legislativě zvanou „CV-BV“: nizozemské daňové orgány považují tuto dceřinou společnost za daňově povinnou ve Spojených státech a naopak. Výsledkem je, že Nike Innovate neplatí žádné daně.