Pont Mirabeau, jméno jednoho rozporuplného revolucionáře

Most Mirabeau: velké jméno Francouzské revoluce
Most Mirabeau překlenuje Seinu mezi 15. obvodem (na levém břehu) a 16. obvodem. Spojuje ulici Rue de la Convention a kruhový objezd Pont-Mirabeau na levém břehu s náměstím Place de Barcelone a ulicí Rue de Rémusat na pravém břehu. Nachází se přibližně 1 km jihozápadně od Eiffelovy věže a Trocadéra.

Od roku 1975 je klasifikován jako historická památka.
Původ názvu
Most nese jméno po spisovateli a řečníkovi Francouzské revoluce Honoré-Gabrielu Riquettim de Mirabeau (1749–1791). Šlechtic z Aix-en-Provence, fyzicky postižený a nepříliš pohledný, se stal mluvčím Třetího stavu (nešlechta, nekněží) během revoluce. Zůstává slavný díky svým revolučním projevům, zejména za svou odpověď zástupcům Ludvíka XVI., kteří přišli vyklidit poslance z jejich zasedací síně: „Jděte říci těm, kteří vás poslali, že jsme zde z vůle lidu a že nás odtud vytrhnou pouze sílou bajonetů.“ Je třeba poznamenat, že přesná odpověď je mírně odlišná a delší.
Skutečný život Mirabeau
Zemřel 2. dubna 1791 na následky nemoci (pravděpodobně zhoršené jeho excesy, jelikož vedl zhýralý život). Pohřben v Pantheonu, který byl právě „založen“, zůstal v něm pouze do 21. září 1794, poté co byly odhaleny jeho kontakty s Ludvíkem XVI. a jeho dvorem. Vedl totiž dvojí řeč: z jedné strany revolucionář, z druhé poradce krále. Ve skutečnosti usiloval o ustavení konstituční monarchie, přičemž se snažil vyhnout se excesům revoluce – a přitom si chránil vlastní zájmy, které směřovaly k tomu stát se později ministrem.
Stavba mostu Mirabeau
Hlavní oblouk má rozpětí 93 metrů a dva postranní oblouky po 32,4 metrech. Ten na pravém břehu překlenuje železniční trať podél břehu, zatímco ten na levém břehu překlenuje nástupiště a prodlužuje pěší lávku nad železniční tratí RER. V době svého vzniku měl most největší poměr délky a výšky, a to 16.

Obloukový most: délka 173 m – šířka 20 m – výška 15 m – materiál: ocel – stavba: 1893–1896
Most Mirabeau: most, ale také báseň
Most Mirabeau je nejprve mostem, pak básní francouzského básníka Guillauma Apollinaira, vydanou v časopise *Les Soirées de Paris* v únoru 1912 a následně v roce 1913 ve sbírce *Alkoholy*. Báseň vyjadřuje zmizení lásky s plynutím času, přičemž metaforou je tok Seiny pod mostem Mirabeau v Paříži.

Tato báseň byla inspirována Marií Laurencin (dnes celosvětově známou malířkou), s níž Guillaume Apollinaire most často překračoval a navázal s ní v roce 1907 vztah. Bouřlivý a chaotický poměr trval sedm let. Obraz tohoto mostu je spojen se vzpomínkami básníka na lásku. V dopise adresovaném Madeleine Pagès, kterou si v roce 1915 vzal za manželku, řekl o této básni, že je „smutnou písní této dlouhé rozbitné lásky“.

Přátelil se s Pablem Picassem, Antoniem de La Gandarou, Jeanem Metzingerem, Paulem Gordeauxem, André Derainem, Edmondem-Mariem Poullainem, Mauricem de Vlaminckem a celníkem Rousseauem a proslul jako básník a novinář.
Guillaume Apollinaire, těžce raněný voják první světové války
V roce 1915 se přihlásil do války 1914–1918. Dne 17. března 1916, několik dní po získání francouzského občanství, byl zasažen do spánku střepinou granátu. Převezen do nemocnice Val-de-Grâce v Paříži, podstoupil 10. května 1916 trepanaci lebky a následně prodělal dlouhou rekonvalescenci.

Dne 9. listopadu 1918 umírá ve svém domě na adrese 202 boulevard Saint-Germain, na rohu ulice rue Saint-Guillaume. Stižen byl španělskou chřipkou, nikoli vážným zraněním z fronty. Když jeho přátelé přicházejí vzdát mu poslední poctu, procházejí Pařížané pod jeho okny a volají „À mort Guillaume!“, přičemž nemají na mysli básníka, nýbrž císaře Viléma II. Německého, který téhož dne abdikuje. Apollinaire je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Na mostě Mirabeau je umístěna pamětní deska s prvními verši básně.
Most Mirabeau: konečně píseň
Báseň *Le Pont Mirabeau* Guillauma Apollinaira byla mnohokrát zhudebněna. Asi nejznámější je verze zpěváka Léa Ferrého, kterou později převzali další interpreti jako Yvette Giraud, Cora Vaucaire, Anne Sofie von Otter, Serge Reggiani, Marc Lavoine a skupina Pow Wow.