Památník Jacques de Molay na Náměstí Vert-Galant

Památník templáře Jacquese de Molay připomíná tragický konec upálením Velmistra templářského řádu.
Upálení templáře Jacquese de Molay
Dne 18. března 1314 byl Jacques de Molay, Velmistr templářů, uvězněn již sedm let poté, co byl zatčen během velké razie vedené Filipem IV. Sličným, přiveden na ostrov Cité před katedrálu Notre-Dame. Právě zde měl vyslechnout rozsudek svého procesu společně s Geoffroyem de Charnay, komtúrem Normandie, a dalšími dvěma templářskými představiteli, Huguesem de Payraudem a Geoffroyem de Gonneville. Soud jej odsoudil k doživotnímu vězení za zločin „kacířství a nechutných praktik“.

Avšak i přes to, že během šesti let věznění (pravděpodobně pod nátlakem mučení) nikdy své doznání neodvolal, protestoval Velmistr proti svému odsouzení a prohlašoval, že není vinen žádným z obvinění, jejichž se mu dostalo, a že je obětí spiknutí zosnovaného Filipem IV. Sličným a papežem Klementem V. Tyto jeho slova opakoval i jeho zástupce Geoffroy de Charnay. Oba muži věděli, že jejich protest povede k mnohem přísnějšímu trestu: jako kacířští odpadlíci již nebyli chráněni papežem a měli být odsouzeni k upálení.

Byli skutečně upáleni ještě téhož dne na místě, kde dnes stojí socha Jindřicha IV., tedy na mostě Pont-Neuf – který ovšem v té době ještě neexistoval, neboť byl postaven téměř tři století později.
Ale příběh templářů zde nekončí…
Podle Geoffroye de Paris, očitého svědka události a kronikáře té doby, byla poslední slova Jacquese de Molay na hranici tato:

„Vidím zde svůj soud, kde mi je dáno zemřít svobodně. Bůh ví, kdo má pravdu, kdo zhřešil. Bůh ví, kdo má pravdu, kdo zhřešil. Běda těm, kteří nás odsoudili neprávem: Bůh pomstí naši smrt.“

Podle nejznámější legendy (1) však, když na hranici umíral, Jacques de Molay proklel své katy, krále Filipa Sličného a papeže Klementa, stejně jako Guillauma de Nogaret, který templáře nechal zatknout a postavit před soud:

„Papeži Klemente!… rytíři Guillaume!… králi Filipe!… Dříve než uplyne rok, předvolávám vás před Boží soud, abyste zde přijali spravedlivý rozsudek! Prokleti! Prokleti! Prokleti! Prokleti až do třináctého pokolení vašich rodů!“

(1) Tato legenda inspirovala sérii sedmi historických románů, které napsal Maurice Druon mezi lety 1955 a 1977 pod názvem *Zatracení králové*. Tato sedmidílná sága, stejně jako její televizní zpracování, zaznamenala obrovský úspěch a významně přispěla k popularitě Jacquese de Molay a jeho prokletí.
Prokletí Jacquese de Molay a co nám říká historie
Další osud patří již skutečným historickým událostem.

Pape Klement, již nemocný, zemřel několik týdnů poté, 20. dubna 1314;
král Filip IV. Sličný zemřel 23. listopadu 1314;
a Vilém z Nogaretu již byl mrtev více než rok.
Následovala série neštěstí, která postihla královský kapetovský rod, z nichž nejznámější byla aféra cizoložství dvou ze snach krále (případ Věže Nesle v Soudní síni).
Předčasná smrt tří synů Filipa IV. Sličného zanechala trůn bez mužského dědice. To vedlo roku 1328 ke dynastickému konfliktu o nástupnictví na francouzský trůn po smrti Karla IV., jeho posledního syna. Tento okamžik odstartoval stoletou válku.
Na straně potomků krále (kapetovské větve) se skutečně vyskytuje mnoho neočekávaných úmrtí v následujících generacích (byť tehdy lidé umírali běžně, lehce a mladí).
Pokud jde o třináctou generaci prokletí, někteří historici soudí, že Ludvík XVI., popravený gilotinou, byl třináctým potomkem po Filipu IV. Sličném. Ve skutečnosti však, při správném počítání, by třináctou generací spíše byli děti Ludvíka XIV.

Památník templáře Jacquese de Molay
Konec templářů a jejich řádu začal již před 18. březnem 1314. V literatuře se často připomíná dramatický upálení 54 templářů 11. května 1310, avšak právě smrt Jacquese de Molay na hranici u Square du Vert-Galant zůstává vrytá do paměti této barbarské éry proti templářům.

Pamětní deska, zvaná Památník templáře Jacquese de Molay, je k vidění na Square du Vert-Galant. Připomíná, že na tomto místě byl 18. března 1314 upálen zaživa „poslední velmistr Řádu templářů“ Jacques de Molay.