Hrobka Dalidy, poslední odpočinek zpěvačky s bolestným osudem

Hrob Dalidy patří k nejnavštěvovanějším na hřbitově Montmartre, a to 35 let po její smrti. Stalo se tak 3. května 1987, kdy si ve svém domě v Bute Montmartre, v ulici Rue d’Orchampt 11 bis (nacházející se 250 metrů směrem k Place du Tertre), vzala život. Její umělecké jméno znělo Dalida, občanským jménem byla Iolanda Cristina Gigliotti.
Okolicnosti její smrti
Dne 2. května 1987 měla strávit večer na muzikálu *Cabaret* od Jérôme Savaryho, který se hrál v divadle Mogador, a následně se měla sejít na večeři ve městě s Françoisem Naudym. Ve skutečnosti však Naudy toto setkání nepotvrdil. V noci z 2. na 3. května 1987, sama ve svém domě v Rue d’Orchampt v Montmartru, spáchala sebevraždu požitím předávkování barbituráty, které zapila alkoholem. Její komorná objevila její bezvládné tělo 3. května pozdě odpoledne.
Deprese Dalidy, která vedla k její smrti
V posledních letech svého života trpěla Dalida chronickou depresí. Její poslední veřejné vystoupení proběhlo na koncertě v Turecku, v Antalyi, v bývalém divadle Aspendos, 28. a 29. dubna 1987, tedy pouhé dny před její smrtí. Po návratu z těchto posledních koncertů působila vyhasle, nevycházela ven, kouřila kompulzivně.
Zanechala po sobě dva dopisy, jeden určený svému producentovi a bratru Orlandovi, druhý svému partnerovi Françoisovi Naudymu, a také slovo, které patrně mířilo k jejímu publiku: *„Život mi je nesnesitelný. Odpusťte mi.“*

Pohřeb a uložení Dalidy k poslednímu odpočinku
Dne 4. května 1987 uveřejnil *Le Républicain lorrain* na titulní straně zprávu o smrti zpěvačky s titulem *„Ciao ciao Dalida“*, odkazujíc tak na její píseň *Ciao, ciao bambina*.

Několik francouzských osobností z hudebního světa či jiných oblastí veřejně vyjádřilo svůj smutek: Sheila, Charles Aznavour, Brigitte Bardot, François Mitterrand, Jacques Chirac, Alain Delon a další.

Kostel Saint-Jean-de-Montmartre, nacházející se u paty kopce, byl pro obřad příliš malý, a tak se pohřební obřad, díky výjimce, konal v kostele La Madeleine. Přibližně 40 000 lidí se 7. května 1987 zúčastnilo tohoto posledního rozloučení. Následně byla pohřbena na hřbitově Montmartre (oddělení 18).
Drama a zklamání provázela celý život Dalidy
Její soukromý život byl sledem tragédií a nešťastných milostných zklamání. Několik jejích partnerů či přátel si vzalo život.

Vše začalo v jejím mládí. Její otec, italské národnosti, byl za války internován Brity v Egyptě v zajateckém táboře. Traumatizován tímto zážitkem se stal násilnickým a jeho vztah s Iolandou a zbytkem rodiny byl velmi obtížný.
Manželství a beznadějné partnerské vztahy
Dalida se 8. dubna 1961 provdala za Luciena Morisse, ředitele rozhlasové stanice Europe 1, který se rozvedl se svou první manželkou a s ní udržoval vztah pět let. Dalida ho však spíše kvůli profesnímu uznání než z lásky opustila a přešla k Jeanu Sobieskimu. Dne 11. září 1970 se Lucien Morisse, se kterým udržovala dobré vztahy, zastřelil v jejich bývalém bytě na Rue d’Ankara 7 v Paříži.

Dalida udržovala vztah s hercem a malířem Jeanem Sobieskim od roku 1961 do roku 1963. Byl jedním z mála mužů v jejím životě, který neskončil tragicky.

Po rozchodu se Sobieskim prožila Dalida milostný romá s novinářem Christianem de La Mazièrem, od kterého se v roce 1966 odloučila. V Římě pak krátce prožila milostný vztah s Alainem Delonem.
Nadějný, avšak krátký milostný život
Dne 26. ledna 1967 se Dalida zúčastnila festivalu Sanremo spolu s Luigim Tencem, svým novým partnerem. Podařilo se jí přesvědčit jej, aby se soutěže zúčastnil. Toho večera měli milenci v úmyslu oznámit svým blízkým své plánované sňatku. Obávaje se neúspěchu na festivalu, Tenco si předtím přidal alkohol a sedativa. Dalida a Luigi Tenco se střídali při interpretaci písně. Přes její výkon však jejich píseň Ciao amore, ciao nebyla porotou vybrána, protože byla shledána průměrnou. Hluboce zklamaný se zpěvák vrátil do svého hotelového pokoje, kde si vystřelil do hlavy. Znepokojená Tencem opustila Dalida festival a spěchala do hotelu, kde jej nalezla mrtvého. V šoku mu pohladila obličej a potřísnila se jeho krví. V následujících týdnech se vrhla do televizních vystoupení a nahrávek.

Dne 26. února pak přesvědčila své okolí, že odjíždí z pařížského letiště Orly za rodinou. Ve skutečnosti se však vrátila do hotelu Prince de Galles a pokusila se o sebevraždu požitím velké dávky barbiturátů.
Román s Luciem, potrat a neplodnost
Další tragédie ji postihla téhož roku 1967. Ještě se nevzpamatovala z pokusu o sebevraždu, když se seznámila s Luciem, dvacetiletým římským studentem. I když jejich vztah dlouho nevydržel, Dalida otěhotněla a rozhodla se pro potrat. Zákrok, který podstoupila v Itálii (ve Francii tehdy nebyl potrat povolen), ji učinil neplodnou. Tato zkušenost s Luciem inspirovala píseň Il venait d’avoir 18 ans, jejíž text jí nabídl Pascal Sevran.
Život ji však dále zraňoval
Mezi lety 1969 a 1971 byla spojena s filosofem a spisovatelem Arnaudem Desjardinsem. Ten však byl ženatý, a tak raději vztah ukončili. Kolem roku 1972 měla krátký románek se zpěvákem Richardem Stivellem, který se rovněž přiznal, že je ženatý.

Jeden z jejích nejlepších přátel, zpěvák Mike Brant, zemřel 25. dubna 1975. Dalida mu umožnila zpívat jako předskokana na svém koncertě v Olympii na podzim 1971. Toto vystoupení výrazně přispělo k jeho úspěchu ve Francii. Byla také první, kdo se dostavil k jeho lůžku při jeho prvním pokusu o sebevraždu 22. listopadu 1974.
Nakonec obtížný partner
Její vztah s Richardem Chanfrayem skončil v roce 1972 díky Pascalu Sevranovi. Richard Chanfray se nazýval „hrabě ze Saint-Germain“, alchymista a údajně nesmrtelný dobrodruh, který měl údajně pobývat u dvora Ludvíka XV. – nic menšího! S ním prožila bouřlivý devítiletý románek. Vyčerpaná jeho výstřelky vztah ukončila v roce 1981. O dva roky později, v roce 1983, spáchal Richard Chanfray se svou novou partnerkou sebevraždu udušením.

Když zjistila, že se všichni tři její velké lásky (Luigi Tenco, Lucien Morisse a Richard Chanfray) zabili, prohlásila Dalida: „Přináším neštěstí mužům, které miluji.“

Dalida má stále několik společníků a od roku 1985 tvoří pár s lékařem Françoisem Naudym. Velmi ji zklamalo, když zjistila, že nechce opustit svou manželku a stává se stále více nepolapitelným.
Dalida a její politické angažmá
Její politická podpora Françoisovi Mitterrandovi rozdělovala její publikum. Avšak její přátelství s prezidentem Mitterrandem – který se po svém zvolení o ni přestává zajímat – se zdá končit v roce 1983. V dubnu toho roku, během akce pořádané Line Renaudovou, políbila tehdejšího hlavního opozicionáře Jacquese Chiraca. Média spekulovala o politickém významu tohoto gesta a viděla v něm alespoň konec Dalidina angažmá ve prospěch Mitterranda.
Místa a památníky na památku Dalidy
V Montmartru v Paříži se nachází náměstí Dalidy – kde se nachází její busty (viz foto v tomto příspěvku) – které nese její jméno. Nachází se nedaleko ulice Orchampt, kde žila.

Její hrob, zdobený sochou, je považován za nejkrásněji zdobený hřbitovem Montmartre. Anonymní návštěvníci sem přicházejí uctít její památku.

Její hrob nelze přehlédnout. Nachází se na vyvýšeném místě hřbitova Montmartre, v 18. oddělení, blízko vstupu, na rohu ulic Caulaincourt a Joseph de Maistre.

Náhrobek doplňuje socha v životní velikosti, kterou vytvořil z kamene Aslan. Je na ní napsáno její jméno pozlacenými písmeny. Nápis na náhrobku: „Yolande Gigliotti zvaná Dalida, odešla 3. května 1987.“

V posledním roce svého života připravovala Dalida muzikál, ve kterém měla ztvárnit Kleopatru, a také divadelní hru. Právě se vrátila z natáčení filmu *Šestý den*, kde hrála roli mydlářky Saddiky, s níž se ztotožňovala. Přesto upadla do hluboké deprese.

Stále více se jí nedařilo skrývat zoufalství. V noci z 2. na 3. května 1987 ukončila svůj život ve svém domě v ulici Orchampt.