Rytíř-de-la-Barre oběť náboženské nesnášenlivosti a jejího barbarského násilí
Rytíř de La Barre byl ve věku jednadvaceti let sťat a jeho tělo bylo upáleno. Proč taková tvrdost? Rytíř de La Barre byl soudem presidia ve městě Abbeville odsouzen k trestu smrti za to, že neodstranil svůj klobouk ani se nepoklekl při průchodu procesí, za to, že zpíval strážní písně a za to, že vlastnil Voltaireův *Filosofický slovník*. Stalo se tak 1. července 1766.
Trest za bezbožnost a rouhání
Jednalo se o poslední takový rozsudek vynesený ve Francii. Navíc od roku 1666, kdy Ludvík XIV. rozhodl, že rouhání již nemůže být trestáno smrtí, již nebylo možné takovéto odsouzení udělit. Jak je možné, že v době osvícenství, kdy se sama církev, znepokojená důsledky takového rozsudku, obrátila s prosbou o královské milost, mohla k takové „hrozné události“ (Grimm) vůbec dojít?
Počátky případu
Vše začalo pouhým poškozením krucifixu na mostě Pont-Neuf v Abbeville, jehož pachatel nebyl nikdy identifikován. Z lidového rozhořčení vyvolaného tímto drobným incidentem, který by se byl mohl za pár dní utišit, se zrodila „ohavná aféra“ z Abbeville, podnícená všeobecným politickým kontextem, dramatizací svatokrádežného činu biskupem z Amiens, osobními rivalitami místními i pařížskými a horlivostí kriminálního soudce ve městě, Duvala de Soicourta, měšťana s potlačovanými ambicemi.
Bez důkazů, ale s neústupnou vytrvalostí, mísící ověřená fakta s domněnkami, nechal Duval de Soicourt celou kauzu narůst a zapojil do ní bouřlivou skupinku mladých šlechticů, k nimž patřil i La Barre. Zadržení Voltaireova *Filosofického slovníku* u rytíře – málo vzdělaného muže – proměnilo mladické neuctivosti v politickou aféru a zbavilo ochrany La Barra, osiřelého chlapce svěřeného do péče příbuzné, Anny Markéty Feydeauové, abatyše kláštera Notre-Dame de Willencourt nedaleko Abbeville.
Průběh událostí
Podezření padlo na několik členů místní bohaté mládeže, známé svými výstřelky a provokacemi. Mezi nimi byl i rytíř La Barre. Abbevillští přední občané si pospíšili ukrýt své syny, a jeden z nich, Gaillard d’Étallonde, uprchl do Pruska. V Abbeville zůstali pouze La Barre, jenž se nemohl opřít o svou rodinu, a patnáctiletý Moisnel.
Policejní a soudní vyšetřování vedl pan Duval de Soicourt, policejní komisař a starosta Abbeville. Výpovědi se nejčastěji týkaly jiných skutečností – například neuctivého postoje při průchodu procesí – než těch, které byly přímo obviňovány; přesto byly považovány za plnohodnotné důkazy. Naproti tomu žádný svědek nepotvrdil zohavení krucifixu.
La Barre byl zatčen 1. října 1765 v opatství Longvillers. On sám popíral činy, jichž byl obviněn. U něj byly nalezeny exemplář Voltaireova *Filosofického slovníku* a tři nemravné knihy, což u obžaloby ještě zvýšilo podezření.
Proces a odsouzení rytíře de La Barre
28. února 1766 byl rytíř de La Barre odsouzen soudním dvorem v Abbeville za „bezbožnost, rouhání, ohavné a hrozné znesvěcení“ k veřejnému pokání, vytržení jazyka, stětí a upálení. Gaillard d’Étallonde byl odsouzen v nepřítomnosti k stejným trestům, přičemž mu byla navíc uložena amputace ruky. Bylo rozhodnuto, že La Barre podstoupí před popravou řádné i mimořádné mučení.
Aby byl rozsudek soudů v Abbeville vykonatelný, musel být potvrzen Pařížským parlamentem. Rytíř byl převezen do vězení Conciergerie a stanul před Velkou komorou Pařížského parlamentu. Nebyl mu přidělen žádný obhájce. Z dvaceti pěti soudců patnáct 4. června 1766 rozsudek z Abbeville potvrdilo. Vzhledem ke své mládí byl Moisnel odsouzen pouze k pokutě.
Několik významných osobností se obrátilo na Ludvíka XV. s žádostí o milost pro odsouzeného. Král však odmítl vykonat své právo udělit milost. Prý ho k tomu vedlo toto uvažování: několik let předtím (leden 1757) parlament odsoudil Damièna, který se pokusil krále zavraždit za zločin velezrady. Tento proces probíhal proti vůli Ludvíka XV., což mu bylo později vyčítáno.
Poprava rytíře de la Barre
Rytíře de la Barre mučili v Abbeville 1. července 1766. Téhož rána byl podroben běžnému výslechu a umístěn na skřipec. Mladík ztratil vědomí, byl opětovně přiveden k sobě a prohlásil, že nemá žádné spolupachatele. Jeho odvaha byla taková, že se od něj upustilo i vymáhání přiznání. Kat ho srazil jedním švihem meče. Jeho tělo bylo poté hozeno na hranici spolu s exemplářem Voltaireova Filosofického slovníku přibitého na hrudi15. Bylo mu dvacet let16. Rozruch vyvolaný touto popravou byl tak velký, že ostatní obvinění nebyli dále stíháni.
Rehabilitace rytíře de la Barre
La Barre, představovaný jako vrah Boha, byl rehabilitován až za revoluce v roce 1793, poté, co padla monarchie z boží milosti a zločin velezrady byl zrušen.
Proč je v Montmartru ulice a socha rytíře de La Barre?
Ulice rytíře de La Barre vede od domu č. 9 v ulici Ramey a končí u domu č. 8 v ulici du Mont-Cenis. Ve skutečnosti je však zčásti také schodištěm.
Tento název zvolili antiklerikálové Třetí republiky v době, kdy byla bazilika Sacré-Cœur ve výstavbě, navzdory zásahu církve zastoupené biskupem z Amiens. Ulice „rue de La Barre“ byla poprvé oficiálně uznána dekretem ze dne 10. listopadu 1885 a následně přejmenována na „rue du Chevalier-de-La-Barre“ dekretem z 24. června 1907.
Během Pařížské komuny došlo k popravám v části ulice, která tehdy ještě nesla název „rue des Rosiers“. V knize *Zločiny Komuny* je zmíněn 18. březen 1871, kdy byli zastřeleni generálové versaillské armády Claude Lecomte a Clément-Thomas. Krátce nato, 28. května 1871, byl na stejném místě popraven komunard Eugène Varlin.
V této ulici stojí klášter karmelitánů v Montmartru (č. 34), sídliště Sacré-Cœur (č. 40) a jeho cesta hvězd vtisknutá do dlažby, znázorňující souhvězdí. Skládá se z malých lamp, které se při soumraku rozsvěcují. Na adrese č. 61 byl ve filmu z roku 1965 *Mata Hari, agent H 21* natočen scénář, v němž Claude Rich je zatčen na terase kavárny, dnes Au Petit Creux.
Socha rytíře de La Barre se nachází 50 metrů od parvisu Sacré-Cœur, na náměstí Nadar, mezi ulicemi Azaïs a Saint-Éleuthère.
V roce 1897 v Paříži zednáři z Velkého orientu Francie získali povolení vztyčit sochu rytíře de La Barre před bazilikou Sacré-Cœur v Montmartru. V roce 1926 byla socha přemístěna na náměstí Nadar. Dne 11. října 1941 ji za režimu ve Vichy odstranili. Dne 24. února 2001 pařížská rada rozhodla o vztyčení nové sochy rytíře de La Barre na náměstí Nadar. Autorem díla je sochař Emmanuel Ball a slévač Michel Jacucha. Na podstavci je zmíněna svoboda myšlení mladého šlechtice vůči náboženské netoleranci, kterou představoval řád kapucínů, asketický řád hlásající chudobu a bratrství s chudými.
Dnes jméno, abbevillský pomník a pařížská socha tohoto „mučedníka náboženské netolerance“ zůstávají místem setkávání pro aktivisty svobodného myšlení. Existují spolky nesoucí jméno rytíře de La Barre: v Paříži i v Abbeville.