Ulice Abreuvoir v Montmartru, klidná, romantická, zastavená v čase

Ulice Abreuvoir se nachází na kopci Montmartre v Paříži, v části Grandes-Carrières ve 18. obvodu. Má nenápadné a venkovské kouzlo. Je to pravděpodobně nejfotografovanější ulice Montmartru, a to z několika důvodů: od Růžového domu na čísle 2 až po výhled na Baziliku Sacré-Cœur z aleje Brouillards a náměstí Dalida.

Původ ulice: rok 1325 Tato cesta získala svůj název podle stezky zmíněné již v roce 1325 pod názvem „ulička vedoucí k But“. „But“ byla tehdy stejnojmenná kašna, která by dnes odpovídala náměstí Constantin-Pecqueur.

V roce 1672 je tato cesta na mapě Alberta Jouvina de Rocheforta označena jako stezka. A konečně v roce 1843 dostala název „Chemin de l’Abreuvoir“ podle cesty, která vedla ke starému vodnímu zdroji Montmartru v rohu ulic Girardon a Abreuvoir. Gérard de Nerval napsal v roce 1854: „Co mě na tomto malém prostoru chráněném velkými stromy zámku Brouillards nejvíce přitahovalo, byla (...) blízkost abreuvoiru, který se večer oživuje pohledem koní a psů, kteří se v něm koupou, a fontány postavené ve starém stylu, kde pradleny rozprávějí a zpívají, jako by se ocitly v jednom z prvních kapitol Werthera.“

Abreuvoir, mlýn Radet a mlýn Galette Na místě bývalého abreuvoiru a jeho fontány, které dnes zmizely, stojí vila Radet (či vila du Radet), nádherné sídlo z počátku 20. století. Její název pochází od stejnojmenného mlýna, který byl přemístěn na roh ulic Lepic a Girardon a nesprávně přejmenován na mlýn Galette. Poznámka: je to jediný lichý dům (číslo 15) v ulici, která sousedí se zahradami Cité internationale des Arts a s Folie Sandrin.

Místa vzpomínek ulice Abreuvoir

Právě v této ulici Abreuvoir začíná román Les Sabines spisovatele Marcela Aymého, který zde také bydlel nedaleko. Sabine měla dar všudypřítomnosti. Mohla se rozvětvit a být současně tělem i duchem na tolika místech, kolik si jen přála.
Č. 2: Růžový dům, který zobrazilo mnoho malířů, mj. Utrillo.
Č. 4: sluneční hodiny. Je také domem velitele Henryho Lachouquea (1883–1971), vojáka a historika napoleonských tažení. Stavba se vyznačuje netradiční architekturou z viditelných kamenů a trámů. Všimněte si její výzdoby: kamenných orlů (kteří dali domu jméno), sošky Panny Marie v modré výklenku připomínajícím hvězdnou oblohu a slunečních hodin, na nichž lze přečíst heslo „Quand tu sonneras, je chanteray“. Konečné *y* dodává starobylý ráz, přestože sluneční hodiny byly vytesány v roce 1924, kdy byl dům postaven. Zatímco slovo „quand“ má obrácené *n*, jde patrně o narážku na cyrilici. Ačkoli se velitel Lachouque věnoval především historii prvního císařství, v roce 1934 nechal také zrestaurovat Napoleonův dům v Longwoodu.
Č. 6: zdá se, že zde bydlel malíř Georges Bottini.
Č. 12: v tomto malém domě postaveném v roce 1883 bydlel Camille Pissarro, který si zde mezi lety 1888 a 1892 pronajal byt.
Č. 14: šlo o obchod s potravinami a bar zvaný Maison Georges, který v roce 1924 převzali manželé Baillotovi a postupně z něj udělali restauraci, kterou přejmenovali na Abreuvoir. Za druhé světové války a okupace se prý pár rozhodl ukrýt zinkový pult za sádrovou stěnu. Cílem bylo uchránit jej před Němci, kteří rekvírovali všechny kovy k roztavení. Po válce se v restauraci Abreuvoir scházeli účastníci „večeře posledního montmartrského kvarteta“. Restaurace definitivně zavřela v roce 1957 a byla přestavěna na dům synem Baillotových. Slavný pult daroval Musée de Montmartre, kde je dodnes k vidění.
Č. 16, ulice Girardon (roh dvou ulic): Vila Radet, montmartská sídlo Cité internationale des arts, umístěná na místě bývalého obecního abreviru, který zde ještě existoval v roce 1854, kdy Gérard de Nerval napsal: „Co mě na tomto malém prostoru ukrytém pod velkými stromy u Château des Brouillards nejvíce okouzlilo, byla […] blízkost abreviru, který se večer oživil představením koní a psů, kteří se v něm koupali […]“.
Č. 18, ulice Abreuvoir (náměstí Dalidy): místo natáčení filmu Patate, který natočil Robert Thomas (1964) s Pierrem Duxem, Danielle Darrieux a Jeanem Maraisem.