Place Blanche, přístřešek Guimard a nejhlubší stanice metra v Paříži

Náměstí Place des Abbesses se nachází na úpatí kopce Montmartre, v 18. obvodu v Paříži, v části zvané Clignancourt. Toto půvabné náměstí je také významným místem pařížského metra: jde o nejhlubší stanici v hlavním městě a její vchod zdobí jeden z mála dosud funkčních Guimardových přístřešků.
Původ názvu „Place des Abbesses“
V 9. a 18. obvodu některé ulice připomínají slavné abatyše, jako byla Marguerite de Rochechouart, Louise-Émilie de La Tour d’Auvergne, Marie-Éléonore de Bellefond či Catherine de La Rochefoucauld. Právě v této oblasti byla roku 1134 založena opatství Montmartre králem Ludvíkem VI. Tlustým na žádost jeho manželky Adély Savojské.
Opatství Montmartre a náměstí Place des Abbesses
Vchod do opatství se nacházel východně od náměstí Place des Abbesses. Kostel stával na místě dnešní ulice Yvonne-le-Tac, na křižovatce s ulicí rue des Martyrs. Konventní budovy se rozkládaly severně, na místě dnešní ulice rue des Martyrs a její křižovatky s ulicí rue La Vieuville. Zahrady opatství sahaly až k dnešnímu tržišti marché Saint-Pierre. Šlo o významné opatství, stejně jako o jeho abatyše.
Při svém založení disponovalo okolními zemědělskými pozemky, vesnicí, raně křesťanskými památkami, kostelem Saint-Pierre de Montmartre na vrcholu kopce, antickou nekropolí v polovině svahu a malou kaplí zasvěcenou mučednictví svatého Diviše, Sanctum Martyrium. Jeho budovy společně se zahradami a vinicemi tvořily komplex o rozloze 13 hektarů.
Opatství tvořilo abatyše, paní tohoto místa, a zhruba 55 řeholnic, včetně laiků, které měly roční příjem 30 000 livrů. Tato lenní država disponovala právem vysokého, středního i nízkého soudnictví. Vězení opatství se nacházelo v ulici rue de la Heaumerie a slepé uličce zvané Four-aux-Dames. Řeholnice zde měly svou soudní síň i žalář, což bylo v souladu se zákonem.
Zánik opatství Montmartre
Avšak přišla revoluce. Opatství Montmartre bylo uzavřeno roku 1790, prodáno roku 1794 a zbouráno – s výjimkou kostela (Saint-Pierre-de-Montmartre).
V průběhu své existence, mezi lety 1134 a 1790, opatství mělo 46 abatyší. Poslední z nich zastávala funkci po dobu 30 let, od roku 1760 do 1790. Byla jím Marie-Louise de Montmorency-Laval (1723–1794). Vyhnána z opatství spolu s ostatními řeholnicemi 19. srpna 1792 byla odsouzena k smrti 24. července 1794 jako „jedna z nejkrutějších nepřítelkyní lidu […] obviněna z udržování styků se spiklenci za Rýnem“. Paralyzovaná, hluchá a slepá byla gilotinou popravena 8. thermidoru roku II (26. července 1794) na příkaz prokurátora republiky Fouquiera-Tinvilla.
Co zbylo z opatství Montmartre, kromě kostela Saint-Pierre-de-Montmartre na kopci, je zvon kaple Mučedníků. Ten původně zdobíval kapli „dolního opatství“, Sanctum Martyrium (či kapli Mučedníků, dnes zaniklou). Zvon pochází z roku 1623 a objednala jej abatyše Marie de Beauvilliers, než jej odkoupila Společnost starého Montmartru. Dnes jej lze obdivovat v chrámovém prostoru kostela Saint-Pierre de Montmartre, kde je uložen.
Po zbourání budov opatství roku 1794 kameníci rozparcelovali pozemek, aby z něj vytěžili sádrovec.
Linka 12 metra a stanice Abbesses na náměstí Place des Abbesses
Stanice Abbesses je nejhlubší stanicí pařížské sítě metra (nikoli však linky RER). K dispozici jsou zde dva výtahy, ale odvážný pěší, který se vydá po schodech, může obdivovat i malovanou fresku. Stanice Abbesses na lince 12 umožňuje přístup k povrchové lince autobusu 40 RATP (který vede na vrchol kopce Montmartre).

Stanice byla otevřena 30. ledna 1913, tři měsíce poté, co byla linka prodloužena ke stanici Jules Joffrin. Její název přirozeně pochází z náměstí Place des Abbesses, které odkazuje na představené z opatství Dames de Montmartre, z nichž několik dalo své jméno ulicím v 9. a 18. obvodu.

Stanice Abbesses, nacházející se mezi stanicemi Pigalle a Lamarck – Caulaincourt, byla vybudována podzemním způsobem pod domy na kopci Montmartre, s 4% sklonem. Kvůli výškovému rozdílu na povrchu se její nástupiště nacházejí 36 metrů pod zemí, což z ní činí nejhlubší stanici pařížského metra provozovaného společností RATP.

Má pouze jeden přístup, umístěný na náměstí Place des Abbesses, naproti domu č. 2 v ulici Rue La Vieuville. Zachovala si původní výzdobu na ozvučných stěnách (podpěrné zdi z doby její výstavby). Vstup je zdoben Guimardovým kioskem, který původně pocházel ze stanice Hôtel de Ville. Byl sem přemístěn v roce 1974, přestože jej tehdy provozovala společnost Nord-Sud, která tento typ přístřešku nepoužívala. Kiosk byl vyhlášen historickou památkou nařízením ze dne 29. května 1978. Dva točité schody byly zrenovovány, s výhledy a freskami více či méně souvisejícími s Montmartrem.
Guimardův kiosk, kontroverzní secesní styl, známý po celém světě
Guimardovy přístřešky byly postaveny mezi lety 1900 a 1913 v důsledku údajně zmanipulované soutěže. Guimard ji nakonec vyhrál „mimo soutěž“ v kontroverzi a celá záležitost skončila sporem mezi umělcem a jeho zákazníkem, společností CMP (Compagnie du Chemin de fer Métropolitain de Paris).

Do 60.–70. let 20. století byly některé Guimardovy „obklady“ demontovány a většina jeho přístřešků opuštěna nebo zničena. Od 60. let však demontáže umožnily zapůjčení a darování do veřejných muzeí ve Francii či zahraničí či soukromých institucí: například newyorské Museum of Modern Art obdrželo portál ze stanice Raspail a Musée national d’art moderne v Paříži dostalo obklad ze stanice Montparnasse. Všechny dosud existující Guimardovy přístřešky jsou postupně chráněny, restaurovány a někdy uloženy do rezerv. Teprve 29. května 1978, za ministerstva Michela d’Ornano, byly 86 tehdy evidovaných přístřešků z celkových 167 Guimardových prací prohlášeny za historické památky; tato ochrana byla obnovena 12. února 2016 s přidáním opomíjeného obkladu z náměstí Place de la Nation.

Přibližně dvanáct Guimardových přístřešků je vystaveno v muzeích po celém světě. Jeden z nich slouží jako vstup do stanice Van Buren Street v Chicagu na příměstské železnici Metra.

Hector Guimard se v roce 1909 oženil s malířkou Adeline Oppenheim. Zemřel v New Yorku v roce 1942.
Náměstí Place des Abbesses a „Notre-Dame-des-Briques“
Když cestující metra vystoupí na náměstí, spatří stanici metra s Guimardovým „kioskem“, dětským kolotočem, litinovými lampami a Wallaceovou kašnou.

Naproti, na jihozápadě náměstí, v domě č. 19 v ulici Rue des Abbesses, stojí kostel Saint-Jean-l’Évangéliste, od roku 1904 přezdívaný „Notre-Dame-des-Briques“. Spojuje v sobě byzantské vlivy a secesi. Po obou stranách, v ulicích Rue des Abbesses, Rue Durantin, Rue de la Vieuville, Rue Yvonne-le-Tac… se střídají módní butiky a terasy kaváren, kde je příjemné se zastavit.

V blízkosti, na náměstí Jéhan-Rictus vytvořeném v roce 1936, se nachází stěna z pálené smalty od Frédérica Barona a Claire Kito. Nápis „Je t’aime“ (Milujem tě) je zde vyjádřen ve 311 jazycích.