Most Mirabeau, jméno nejednoznačného revolucionáře

Most Mirabeau: velké jméno revoluce
Most Mirabeau překlenuje Seinu mezi 15. obvodem (na levém břehu) a 16. obvodem. Spojuje ulici Rue de la Convention a kruhový objezd Pont-Mirabeau na levém břehu s náměstím Place de Barcelone a ulicí Rue de Rémusat na pravém břehu. Nachází se přibližně 1 km jihozápadně od Eiffelovy věže a Trocadéra.

Klasifikován jako historická památka od roku 1975.
Původ názvu
Pojmenován je na počest spisovatele a řečníka Velké francouzské revoluce Honoré-Gabriela Riquettiho de Mirabeau (1749–1791). Šlechtic z Aix-en-Provence, tělesně postižený a nepříliš obdařený přírodou, se během revoluce postavil do čela Třetího stavu (nešlechta a duchovenstvo). Zůstal slavný díky svým revolučním projevům, zejména za svou odpověď zástupcům Ludvíka XVI., kteří přišli vyklidit poslance z jejich zasedací síně: „Jděte říct těm, kteří vás poslali, že jsme zde z vůle lidu a že nás odtud vyženou pouze sílou bajonetů.“ Je třeba poznamenat, že přesné znění odpovědi je mírně odlišné a delší.
Skutečný život Mirabeau
Zemřel 2. dubna 1791 na následky nemoci (pravděpodobně zhoršené jeho excesy, neboť vedl zhýralý život). Pohřben v Pantheonu, který byl právě „založen“, setrval v něm pouze do 21. září 1794, poté co byly odhaleny jeho kontakty s Ludvíkem XVI. a jeho dvorem. Vedl totiž dvojí řeč: z jedné strany revolucionář, z druhé poradce krále. Ve skutečnosti usiloval o ustavení konstituční monarchie, přičemž chtěl zabránit excesům revoluce – a současně si chránit vlastní zájmy, jež směřovaly k tomu stát se později ministrem.
Stavba mostu Mirabeau
Hlavní oblouk má rozpětí 93 metrů a dva postranní oblouky po 32,4 metrech. Ta na pravém břehu překlenuje železniční trať u břehu, zatímco ta na levém břehu překlenuje nástupiště a prodlužuje pěší lávku nad železniční tratí RER. V době svého vzniku představoval most největší poměr délky a výšky s koeficientem 16.

Obloukový most: délka 173 m – šířka 20 m – výška 15 m – materiál: ocel – výstavba: 1893–1896
Most Mirabeau: most, ale také báseň
Most Mirabeau je především most, ale také báseň francouzského básníka Guillauma Apollinaira, vydaná v časopise *Les Soirées de Paris* v únoru 1912 a poté roku 1913 ve sbírce *Alkoholy*. Vyjadřuje zmizení lásky s plynutím času, jehož metaforou je tok Seiny pod mostem Mirabeau v Paříži.

Tato báseň byla inspirována Marií Laurencinovou (dnes světově proslulou malířkou), s níž Guillaume Apollinaire tento most často překračoval a roku 1907 navázal vztah. Bouřlivý a chaotický poměr trval sedm let. Obraz tohoto mostu je spjat se vzpomínkami básníka na lásku. Ve svém dopise adresovaném Madeleine Pagèsové, kterou si roku 1915 vzal za manželku, řekl, že tato báseň je „jako smutná píseň této dlouhé rozbité lásky“.

Přátelil se s Pablem Picassem, Antoniem de La Gandarou, Jeanem Metzingerem, Paulem Gordeauxem, André Derainem, Edmondem-Mariem Poullainem, Mauricem de Vlaminckem a celníkem Rousseuem, a proslavil se jako básník a novinář.
Guillaume Apollinaire, těžce raněný voják z první světové války
Do války 1914–1918 se přihlásil v roce 1915. Dne 17. března 1916, několik dní po získání francouzského občanství, byl zasažen střepinou granátu do spánku. Byl převezen do nemocnice Val-de-Grâce v Paříži, kde mu 10. května 1916 provedli trepanaci a následně zahájil dlouhou rekonvalescenci.

Dne 9. listopadu 1918 zemřel ve svém bytě na adrese 202 boulevard Saint-Germain, na rohu ulice rue Saint-Guillaume. Zavinila to španělská chřipka, nikoli vážné zranění z fronty. Když se jeho přátelé přišli rozloučit s jeho ostatky, procházeli Pařížané pod jeho okny a křičeli „À mort Guillaume!“, přičemž neměli na mysli básníka, ale císaře Viléma II. Německého, který téhož dne abdikoval. Je pohřben na hřbitově Père-Lachaise.

Na mostě Mirabeau je umístěna pamětní deska s prvními verši básně.
Most Mirabeau: konečně píseň
Báseň *Le Pont Mirabeau* od Guillauma Apollinaira byla několikrát zhudebněna. Verze zpěváka Léa Ferrého je bezpochyby nejznámější a byla přejata mnoha interprety, jako jsou Yvette Giraud, Cora Vaucaire, Anne Sofie von Otter, Serge Reggiani, Marc Lavoine a skupina Pow Wow.