Námořní muzeum, nový pohled – Sbírky od Ludvíka XV.

Národní námořní muzeum je uzavřeno kvůli rekonstrukci – znovuotevření v listopadu 2023.
Původ sbírek
Sbírky pocházejí z různých zdrojů, přičemž prvním z nich je darování králi Ludvíku XV. Henri Louis Duhamel du Monceau (generální inspektor námořnictva). Instalovány byly v Louvru v letech 1752 až 1793, poté byly uzavřeny kvůli revoluci.

V roce 1810 Napoleon I. pověřil inženýra Jacquese-Noëla Saného, aby shromáždil modely lodí k výzdobě galerie Cotelle ve Velkém Trianonu (Versailles). Tato sbírka je známá pod názvem „sbírka Trianonu“.

V důsledku politických a správních zvratů byly námořní sbírky několikrát sloučeny a následně rozptýleny, zejména králem Karlem X., až do založení námořního muzea umístěného v Louvru v roce 1827. Pierre Zédée také zřídil ve sbírce dílnu na stavbu a restaurování modelů.
Skutečný vznik Národního námořního muzea, svěřeného ministerstvu námořnictva
Dekret podepsaný prezidentem republiky 28. dubna 1919 připojil námořní muzeum v Louvru k ministerstvu námořnictva. Od tohoto okamžiku se námořní muzeum nazývalo Musée de la Marine.

Využil architektonického programu Mezinárodní výstavy z roku 1937, který předpokládal výstavbu Paláce Chaillot, Paláce Tokio a Paláce Iéna určených k umístění několika muzeí. Námořní muzeum muselo sdílet křídlo Passy Paláce Chaillot s tehdy nově založeným Muzeem člověka.

Sbírky Námořního muzea byly postupně přemísťovány do Paláce Chaillot od roku 1939 a muzeum bylo otevřeno veřejnosti v srpnu 1943. Kapitán Jacques Vichot, ředitel muzea v letech 1943 až 1971, rozhodl o vytvoření významného centra veřejně přístupné dokumentace.
Námořní muzeum v exilu – Výstavy v Severní Americe
V roce 2000 byly depozitáře přemístěny z úzkého prostoru Chaillot. Příkladem mohou být velké výstavy jako Poklady Národního námořního muzea, která mezi lety 2000 a 2003 putovala mezi Québecem a Spojenými státy, či Géniové moře, kterou v roce 2001 připravilo ve spolupráci s Musée national des Beaux-Arts du Québec a která byla v roce 2003 představena v Námořním muzeu v Sydney.

Národní námořní muzeum, uzavřené v roce 2017, má být kompletně zrekonstruováno v roce 2022.
Regionální pracoviště Národního námořního muzea
Národní námořní muzeum sdružuje dalších 4 poboček námořních muzeí v provinciích.
Národní námořní muzeum v Brestu
Brestské muzeum, umístěné v Brestské pevnosti, uchovává sbírky dokumentující historii Brestského arzenálu a Francouzského námořnictva.
Národní námořní muzeum v Port-Louis ( Bretaň)
Národní námořní muzeum v Port-Louis sídlí v citadele v Port-Louis (Morbihanský department v Bretani) naproti Muzeu Východoindické společnosti. Část jeho sbírek je věnována záchraně na moři, druhá část pak námořním trasám ve Východní Asii.
Národní námořní muzeum v Rochefortu
Muzeum sídlí v nejstarší světské budově ve městě, v Hôtel de Cheusses. Sbírky modelů lodí z arzenálu, dekorativních soch a dalších předmětů z námořnictví zde vystavené svědčí o výjimečném vojenském osudu města Rochefort.
Národní námořní muzeum v Toulonu
Národní námořní muzeum v Toulonu sídlí od roku 1981 vedle věžních hodin arzenálu. Prezentuje námořní tradici ve Středozemním moři prostřednictvím sbírky modelů lodí a galér.

Sbírky Námořního muzea v Paříži Námořní muzeum v Paříži uchovává 30 000 předmětů a uměleckých děl, mezi nimiž převládají *Pohledy na francouzské přístavy* Josepha Verneta, lodní přídě a 2 822 modely lodí z různých období, včetně plachetnicových válečných lodí ze 17. a 19. století. K nejvýznamnějším exponátům patří vyřezávaná záď výjimečné galéry *La Réale* Ludvíka XIV., spuštěné na vodu v roce 1694. Kanoe císaře Napoleona I., postavená v roce 1810, již však v Námořním muzeu v Paříži k vidění není. V roce 2018 byla totiž převezena zpět do Brestu, kde je vystavena v dílnách na Plateau des Capucins. Kanoe císaře Napoleona I. (k vidění v muzeu v Brestu) Kanoe měří 18,80 m na délku, 3,80 m na šířku a necelých 5 m na výšku. Má dvě řady po 11 zdobených veslech a zadní střechu nesoucí korunu zdobenou čtyřmi andílky. Přední část zdobí postava boha Neptuna. Loď byla navržena inženýrem Guillemardem podle vzoru benátské lodi a její stavba, kterou řídil Théaud, trvala 21 dní v loděnicích v Antverpách v Belgii, které císař zřídil několik let předtím. Výzdobu vytvořil antverpský sochař Van Petersen. Napoleon I. a císařovna Marie-Louisa se na ní 30. dubna 1810 projeli. V roce 1814, po pádu císařství, byla převezena do loděnice v Brestu, která byla považována za nepříliš nakloněnou Napoleonovi. Quelques années plus tard, ses ornements furent en grande partie remplacés par le sculpteur brestois Yves Collet : Neptune à la proue, un dauphin, un triton. Sous le Second Empire, elle fut ressortie à l’occasion de l’arrivée de Napoléon III et de son épouse Eugénie, comme en témoigne un tableau d’Auguste Mayer daté de 1859. La pirogue fut ensuite conservée dans l’arsenal et utilisée pour la formation des apprentis marins. En 1943, craignant les bombardements des arsenaux de Brest, elle fut transférée au Musée de la Marine à Paris, nécessitant une brèche dans les murs du Palais de Chaillot pour y pénétrer. Elle y fut exposée jusqu’à son retour à Brest en 2018, 73 ans après la fin de la guerre.